V pátek 29. května 2015 se v Šumvaldě uskutečnila poprvé v jeho dějinách Noc kostelů. V jejím průběhu navštívilo náš kostel a zapojilo se do připraveného programu více než 250 návštěvníků. Krom spoluobčanů mezi nimi byli i lidé zdaleka, dokonce až z Ostravy.
    Od 17h jsme vzdali hold Matce Boží Panně Marii při májové pobožnosti. Bavorskou litanii předzpěvovali P. Pavel Hödl a ministrant Pavel Urbášek.
    Dětský pěvecký sbor pod taktovkou paní učitelky a místostarostky Mgr. Šárky Kallerové zazpíval několik veselých písniček s křesťanským poselstvím. V průběha večera dvakrát prováděli po kostele sourozenci Jitka a Miloslav Dubovi. Posluchači mohli za jejich doprovodu vystoupit i na věž svatomikulášského chrámu a směli obdivovat díky velmi příznivému počasí Hornomoravský úval, podhůří Jeseníků i úrodnou Hanou.
    Po celý večer se dětem i ostatním zájemcům věnovalo několik šikovných žen. Pod vedením paní Ivety Kyselé, paní učitelky Karly Luňáčkové a paní učitelky Répalové se vyráběly v sakristii vkusné svíce ze včelích pláství; nafukovaly se balonky atp.
    Diváci velmi ocenili zvláště cimbálovku manželů Loutockých. Šumvaldský chrámový sbor porozuhodně přednesl lyrické pásmo Popelka nazaretská na motivy velkého českého básníka Václava Renče.
    Celý pestrý program byl zakončen adorací před vystavenou Nejsvětější svátostí oltářní, při níž zaznělo kantikum starce Simeona, které zaznamenal ve svém evangeliu svatý Lukáš.
    Během Noci kostelů byla přístupná v kapli Všech svatých apoštolů vzpomínková výstavka na nedávno zesnulého šumvaldského rodáka a zasloužilého kněze P. Antonína Kryla doprovázená slovem jeho neteře paní Žofie Čurdové.
    Pod kazatelnou byly mimořádně vystaveny k nahlédnutí vzácné bohoslužebné předměty, které kvůli jejich historické hodnotě farnost běžně neužívá, mezi nimiž empirový kalich věnovaný farnímu kostelu roku 1838 Johannou Czerny.
    Noc kostelů 2015 v Šumvaldě štědře podpořila ze svého rozpočtu Obec Šumvaldu. Programu se zúčastnil sám starosta Ing. Josef Šenk, ředitel místní Základní škol Mgr. Ladislav Vyhnálek, oba s manželkami.
    U příležitosti Noci kostelů byla vyrobena v troubelické čokoládovně pana Františka Bačíka Čokoláda sv. Mikuláše, z jejíhož prodeje bude podpořena obnova šumvaldských varhan.
    O tom, že náš kostel je výjimečný a že opravdu stojí za návštěvu, svědčí i následující historická črta:
    Nelze určit, kým byl Svatý Mikuláš v Šumvaldě zřízen, snad Břetislavem Achilem nebo Vratislavem II. či některým ze soudobých údělných knížat moravských. Pevné a mohutné základy presbytáře a lodě však dosvědčují, že se stavitel nelekal ani nákladů, ani namáhavé práce.
    Zasvěcení sv. Mikulášovi pochází od nepamětných dob. Chrám byl ve 12. století nepochybně konsekrován, tedy slavnostně posvěcen. Původně šlo o stavbu románskou. Kolem roku 1241 byla Tatary buď rozbořena, nebo valně porouchána, takže poté bylo na starých románských základech vystaveno kněžiště či presbytář v přechodném slohu gotickém. 
    Raně gotický kostel sv. Mikuláše dal zřejmě zbudovat komorník olomouckého soudu Oneš ze Šumvaldu, jinak psaný i z Čistého Slemene, nebo latinsky de Pulchra Silva. Raně gotický je tedy půdorys kostela, kněžiště se zaklenutím a také okenní kružby v presbytáři. 
    Ve 14. století byla přistavěna na jižní straně kaple všech sv. apoštolů (jinde se uvádí kaple všech svatých a ještě jinde sv. Antonína Paduánského). Měla krásně zdobený portál (vchod), který při přestavbě lodi vzal zasvé. Uchovala si velmi neobvyklé řešení klenby, které snese srovnání s křížovou chodbou svatomichalského kostela v Olomouci. Cenná jsou i gotická okna kaple s různým řešením okruží. Ve zdivu odkryl pan Vítek zajímavý objev – sanktuárium (svatostánek), jež svým provedením odpovídá 70. nebo 80. letům 13. století. Kaple byla stěnou oddělena od chrámové lodě; není vyloučeno, že sloužila kališníkům.  
    Koncem 15. století byla přistavěna k presbytáři sakristie. Dveře do ní byly opatřeny krásným kamenným obdveřím. Ze sakristie vedly točité kamenné schody na oratoř. V té době vypadal Svatý Mikuláš takto: gotický presbytář s třemi gotickými okny, gotická kaple k jihu, sakristie k severu, románská loď s románským portálem bez věže. 
    Kostel husitské běsnění přečkal, ale během třicetileté války (1618-1648) byl vyloupen a zpustošen. Byl spravován z blízké Hradečné/Markersdorfu (dnes Nové Hradečné). Farář Zisk při vpádu Švédů faru opustil a osadníci se rozutekli. Poté, co plenitelé odtáhli, byl zubožený kostel za faráře Ignáce Petrasche jen nuzně opraven. Ještě roku 1669 za jeho nástupce Ferdinanda Pelikána, uničovského rodáka, ležely čtyři boční oltáře v sutinách. Kostel zveleboval celých 53 let. Roku 1692, pouhé čtyři roky před svou smrtí, dostavěl velkolepou hranolovou věž. Do té doby měla svatyně pouze dřevěnou zvonici a malou nástřešní vížku. K vybudování věže posloužily jako stavivo trosky původního tvrziska. Zasloužilý kněz Pelikán byl údajně na věži vyobrazen.
    Původní vstup do věže byl z jižní strany, později bylo přistavěno schodiště do prvního patra na severní straně. Věž završuje zděná atika (tj. nízká ozdobná zídka nad hlavní římsou), se soustavou dvou pultových střech a středovými žlaby. Kostel má sedlovou střechu, sakristie a kaple mají poloviční střechy valbové. Ve věži a zvoničce jsou hodnotné zvony; nejcennější je pozdně gotický z roku 1502!
     
    Nyní přejdeme k historickému vybavení našeho chrámu:
    Do dějin Šumvaldu se zapsal nesmazatelně farář Freissler (1721 - 1756). Po páteru Pelikánovi zanechal nejvíce písemných zpráv nejen o kostele, ale i o faře, škole a obecním životě. 
    Freissler popisuje obnovu kostela v letech 1728-29: 
    [cituji] Zdi byly nově nahozeny, kůr, strop, lavice vše nově zhotoveno a vymalováno takto: v presbyteriu vymalováni fresco čtyři andělé kořící se Nejsvětějšímu. V lodi kostela sv. Mikuláš, žehnající ve své slávě farnosti šumvaldské a modlící se Otče náš a růženec. Kol jeho hlavy zázraky, které učinil. V Horním kůru sv. Mikuláš katechizující mládež. V dolním kůru při vchodu do kostela sv. Mikuláš modlící se za časného jitra u dveří chrámových, ještě uzamčených. Vpředu na kůru andílci hrající na všeliké hudební nástroje. V gotické kapli vymalovány na stropě zázraky sv. Antonína Paduánského. Proti křtitelnici ve dvou polích moravští apoštolé Cyril a Metoděj, nahoře nejsvětější Trojice ozařující křtitelnici. V sakristtii vymalováno fresco „Umývání nohou apoštolům“. [konec citace]
    Roku 1730 pořídil Freissler velice pěknou a drahocennou kazatelnu, pravděpodobně dílo Johanna Davida Zürna, znázorňující událost Proměnění Páně na hoře Tábor. Vysoko nad ní, až u stropu, se nalézala figura obklopená oblaky s hlavami andělů, představující Boha Otce, a holubice jakožto odznak Ducha svatého. Níže, na oblouku kazatelny, ztvárněné jako palouk posetý nejpodivnějšímí květinami, stál Kristus ve své slávě. Vedle této postavy byly poněkud ležmo sochy proroků Mojžíše a Eliáše a ještě níže řezbářsky vykroužené arabesky. Klobouk nadnášeli dva andělé z vnitřní strany kazatelny. Na vykrouženém trupu byly umístěny postavy apoštola Petra, Jakuba a Jana. Celé dílo bylo velkolepé a poskytovalo znamenitý pohled.
    Velkolepá kazatelna časem zvetšela a bylo nebezpečno na ni vystupovat. Roku 1863, za faráře Wařeky, byla snesena a nahrazena novou, bez větší umělecké hodnoty. Kolem roku 1908 byla vyměněna za dnešní, darovanou šumvadským rodákem monsignorem Adolfem Honigem (narozen 1857 – zemřel 1943), vysloužilým generálem duchovní služby.
    Vzácné sošky a řezby ze staré kazatelny daroval páter Wařeka kostelu ve slezských Supíkovicích, kde je můžeme obdivovat doposud. V Šumvaldě se zachoval pouze zbytek, a sice bok čili předprseň schodiště v sakristii. Jsou to tři polovypouklé obrazy. Dnes jsou řezby nevhodným nátěrem znehodnoceny.
    Farář Freissler k nám pozval, podle svědectví svého nástupce pátera Hirsche, slavného sochaře Jiřího Antonína Heinze, s nímž spolupracoval i na dřívějších působištích. Tento povahově rozkolísaný umělec, nazývaný pro své geniální nadání "moravským Braunem" (není vyloučeno, že se u Brauna učil), se podílí na obnově interiéru svatomikulášského kostela v letech 1728 až 1730. 
    Páter Freissler zadal Heinzovi výrobu kříže v nadživotní velikosti do kaple Všech svatých a práci z vlastních prostředků uhradil. Toto mistrovské dílo smíme dnes obdivovat v ose presbytáře. Podobný krucifix najdeme v Litovli, ale není v tak dobrém stavu jako u nás. Korpus šumvaldského Ukřižovaného si mimojiné zachoval i původní barevnost (včetně trnové koruny zlatého odstínu). Tělo „muže bolesti“ je zachyceno v okamžiku, kdy volá k nebesům: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil.“ Raritou, která může odkazovat na starokřesťanské umění, je i skutečnost, že má Pán Ježíš probité nohy dvěma hřeby, nikoli jedním. 
    Za duchovního správce Antona Pecha (1776-1809) byla provedena důkladná oprava kostela, dle faráře a význačného kronikáře Josefa Grmely, spíše „poprava“. Při pracích byla objevena gotická okna. Románská byla vytrhána a rozšířena do nynějších rozměrů. Starý těsný kůr byl stržen a nahrazen novým; o jeho vhodnosti však nepanuje shoda. Oratoř nad sakristií byla snesena. I gotický portál kaple byl naneštěstí odstraněn. Svatomikulášský chrám tedy významně utrpěl na své starobylosti.
    Původní rozměrný hlavní oltář, zasvěcený patronu kostela, byl hojně ozdoben zlatými prvky a velikou sochou našeho patrona. (Tento oltář pocházel z doby po válce třicetileté). Zubem času a trojím vloupáním byl tak poškozen, že byl roku 1859 pořízen kooperátorem Bernardem oltář nový. (Kooperátor je kněz, který zastupuje zákonitého duchovního správce, zpravidla starého či nemohoucího.)
    Oltářní obraz sv. Mikuláše (dnes na boční zdi) byl zhotoven neznámým malířem ve Vídni za 200 zl. a darovala jej kněžna Františka z Lichtenšteina. Dle pátera Honiga byl namalován podle předlohy Bedřicha Fürstenberka, arcibiskupa olomouckého v letech 1853 až 1892. 10. srpna 1861 uhodil blesk do kostela, proběhl celým chrámem a též napříč obrazem, aniž by způsobil oheň. Socha sv. Mikuláše ze starého oltáře se nacházela ještě za první republiky v božítělové kapličce před usedlostí číslo 72.
    Ve třicátých letech minulého století provedl páter Bohumil Strommer řádnou opravu kostela vně i zvenčí. V roce 1936 byl vysvěcen nový zvon.
    Vnitřní úpravu kostela, nový oltář s gotizujícím retáblem, přemístění vzácného obrazu sv. Mikuláše a velkého kříže provedl páter Josef Knapp v padesátých letech.
    Pod kůrem se nacházejí dva výjevy z 19. století: Křest Páně a Korunování Panny Marie
    K cennému vybavení interiéru patří dva soubory vykládaných lavic a původní malované postavníky. Po stranách působivého obrazu sv. Mikuláše najdeme svaté věrozvěsty Cyrila a Metoděje.
    Křtitelnice, výmluvný symbol nepřetržitých dějin naší obce, byla původně vybavena nádherným kloboukem s jedinečným figurálním výjevem svatých Cyrila a Metoděje, křtících knížete Rostislava. Bohu žel, byl v nedávné době ukraden a na jeho místo zapůjčen jiný, pocházející z bývalého minoritského kláštera v Uničově.
    Pravý boční oltář je zasvěcen Svaté rodině. Oltářní plátno znázorňuje sv. Annu, babičku Pána Ježíše. Postranní sochy, patrně svatého Josefa a svatého Jáchyma (případně sv. Ambrože a Augustina) jsou zřejmě dílem Johann Davida Zürna, kterého do Šumvaldu pozval již zmiňovaný farář Freissler. V tympanonu novogotického retáblu je drobná, pozlacená socha sv. Barbory, která beze vší pochyby patřila do vybavení kostela ještě před švédským drancováním. Patronka horníků byla jistě vroucně ctěna v tomto kraji, kde probíhala těžba rud. 
    Po pravé straně tohoto oltáře můžeme obdivovat olejomalbu, datovanou rokem 1878, znázorňující Navštívení Panny Marie.
    Při vstupu do kaple všech svatých je po levé straně umístěna na oblouku nádherná socha sv. Josefa v původní barevnosti, dílo Antonína Jiřího Heinze. V samotné kapli Všech svatých si povšimněte, prosím, oltáře na východní straně, nad nímž jsou umístěni dva svatí Janové. Jistě poznáte, který je Nepomucký a který Sarkander. Obě díla jsou připisována opět Zürnovi. Vznikly ještě před svatořečením sv. Jana Nepomuckého, které se konalo roku 1777, podle magistra Sekaniny snad pod vlivem uničovského děkana a šiřitele sarkandrovské úcty pátera Richtera. Nad vchodem do kaple Všech svatých na západní straně si můžete prohlédnout malby znázorňující sv. Petra a sv. Maří Magdaléna a také Obrácení sv. Pavla u Damašku. 
    Na kůru jsou umístěny dva vzácné lidové obrázky z 18. století, jejichž námět je Klanění pastýřů a klanění mudrců. Varhany jsou dílem uničovské varhanářské firmy bratří Braunerů a pocházejí z roku 1892. Jsou opravdu cenné, protože nikdy nedošlo k jejich rekonstrukci. V dohledné době bude nutno přistoupit k jejich opravě, ba restaurování. 
    150529_noc_kostelu_sumvald_01
     
    150529_noc_kostelu_sumvald_02
     
    150529_noc_kostelu_sumvald_03
     
    150529_noc_kostelu_sumvald_04
     
    150529_noc_kostelu_sumvald_05
     
    150529_noc_kostelu_sumvald_06
     
    150529_noc_kostelu_sumvald_07
     
    150529_noc_kostelu_sumvald_08
     
    150529_noc_kostelu_sumvald_09
     
    150529_noc_kostelu_sumvald_10
     
    150529_noc_kostelu_sumvald_11
     
    150529_noc_kostelu_sumvald_12
     
    150529_noc_kostelu_sumvald_13
     
    150529_noc_kostelu_sumvald_14
     
    150529_noc_kostelu_sumvald_15
     
    150529_noc_kostelu_sumvald_16
     
    150529_noc_kostelu_sumvald_17
     
    150529_noc_kostelu_sumvald_18
     
    150529_noc_kostelu_sumvald_19
     
    150529_noc_kostelu_sumvald_20
     
     
     
    Powered by Phoca Gallery