Přeložení dlouholoučského faráře a nástup nového duchovního správce

    Vážení a milí farníci, pravidelní i nepravidelní návštěvníci našich úředních webových stránek!
    V neděli 5. června 2016 jsem spolu s Vámi v Dlouhé Loučce poděkoval Pánu Bohu za 10 let kněžství. Zároveň jsem poděkoval za 6 krásných roků v našich třech farnostech, které mi byly otcem arcibiskupem Mons. Janem Graubnerem svěřeny.
    Když mi při mém nástupu předávál při nedělní mši svaté květiny pan Jaroslav Skopalík, poblahopřál mi sklesle: "Tak to s námi, důstojný pane, vydržte." Farníci byli spíše rezignovaní a scházelo jim zdravé sebevědomí. Ačkoli jejich víra byla čistá jako studánka, pozbyli naděje, že by se hrozivý demografický propad mohl jakkoli zvrátit. Farníci mi připomínali osamělé rytíře na bitevním poli, kteří budou za svou víru bojovat do posledního dechu, ale už nevěří, že by kohokoli dalšího pro Krista získali. Dnes mohu spolu s vámi potvrdit, že se v našich farnostech objevilo mnoho kladných tendencí. Lidé se více zapojují do života farnosti a osvojují si smysl pro společnou službu a odpovědnost. 
    Pan generální vikář arcidiecéze olomoucké mě v úterý 7. června 2016 požádal, abych převzal dvě nové farnosti na Valašsku, Zubří a Vidči. Protože si svých představených vážím, s přeložením jsem souhlasil. Čeká mě tedy stěhování. Již nyní dokončuji vše, co je třeba uzavřít k řádnému předání Dlouhé Loučky, Šumvaldu a Paseky.
    Musím vám ale zvěstovat také jednu zprávu radostnou: Naše farnosti dostanou nového duchovního správce. Jmenuje se P. Vladislav Sovadina (49 let), na kněze byl vysvěcen před třemi lety a v současnosti působí jako kaplan v Hranicích. Moji milí, nedojde tedy k tomu, že by naše farnosti byly zrušeny, čehož jsem se vždy obával; nedojde ani k tomu, že by byly obhospodařovány z jiných vzdálenějších míst.
    Rád bych zdůraznil, že jsem o přeložení osobně nežádal, vždyť Dlouhou Loučku, Šumvald a Paseku jsem si upřímně zamiloval, což mi dochází právě teď, při bolestném, slzavém loučení. Nejdu za lepším bydlem, neutíkám, ale chci z lásky k Církvi, nesmrtelným duším a svým představeným přijmout novou výzvu.
    Při poctivém zkoumání své kněžské služby v našich končinách se osměluji říci, že v červenci 2016 odevzdám svému nástupci naše farnosti o něco lepší, než jsem je roku 2010 převzal. Odcházím ve chvíli, kdy se zdárně rozběhla řada dobrých iniciativ, a tím velmi usnadním otci Vladislavovi hladké vplutí do místních poměrů.
    Posím vás, milí farníci, abyste přijali nového duchovního správce s toutéž láskou, jakou jste chovali vůči mě. Už teď se za něj, prosím, modlete.
    I když se stanu farářem v jiné vsi, srdcem se od nikoho z vás neoddělím a bude mi vždy neskonalým potěšením vrátit se mezi vás. Ani vy na mě nezapomeňte a zastavte se na mém novém působišti v Beskydech.
    Ať nás všechny Pán i nadále laskavě vede cestou do Božího království.
    otec Pavel 

    Rodák z Dlouhé Loučky – P. Gero Franz Kotschy zesnul

    P. Franz Gero Kotschy (+2016)Franz Kotschy se narodil 16. února 1936 v Dolní Dlouhé Loučce. Jeho rodiče Alois a Anna byli rolníci. Od roku 1942 navštěvoval místní lidovou školu. V říjnu 1946 byla jeho rodina vysídlena do Západního Německa. Utečenecký transport zamířil do Miltenbergu. Na tomto místě dokončuje Franz základní vzdělání. V září 1949 přichází do Freystadtu, do přípravného semináře františkánů a po roce studia se stěhuje do Bamberku, ke známému františkánskému kostelu sv. Jakuba, tam zdolá roku 1958 i maturitní zkoušku.
    7. září 1958 je v Dietfurtu přijat jako novic do bavorské františkánské provincie a obdrží jméno Gero. O rok později studuje filozofii a teologii na řádové vysoké škole u Svaté Anny v Mnichově. Provinciál Tharsicius přijal 9. září u Svatého Jakuba v Bamberku jeho slavnou profesi. Světicí biskup Johannes Neuhäusler jej vysvětil 29. července 1963 u Svatého Gabriela v Mnichově na jáhna a 9. srpna 1964 na kněze. 16. srpna 1964 celebroval primiční mši svatou v Miltenbergu. Po pastorační službě u Svaté Anny vypomáhá v kláštěře Altstadt in Hammelburg. Odtud přechází do Ingolstadtu, kde slouží jako kazatel a zpovědník. Od září 1967 do srpna 1971 působí jako kaplan v Klosterfeldu a vede zdejší členy třetího řádu sv. Františka. Následně se stává duchovním správcem poutního místa v Dettelbachu a učitelem náboženství.

    Seminární práce o P. Aleši Cihlářovi

    P. Aleš CihlářJiž v jednom z předchozích článků jsme letmo připomněli osobnost P. Aleše Cihláře, který se léčil v 50. létech v paseckém sanatoriu a zanechal zde kus poctivé pastorační práce.
    Moje rodná sestra Jitka Slačálková se této postavě neznámého hrdiny věnuje ve své seminární práci, kterou mi dovolila laskavě zveřejnit i na našem webu.
    otec Pavel

    ÚVOD
    „Svatost netkví v mimořádných věcech, ale ve věcech obyčejných konaných neobyčejně.“ Papež Benedikt XV.
    Ráda bych Vás seznámila se životem P. Aleše Josefa Cihláře, neznámého to hrdiny. U něj nešlo o hrdinství ve smyslu antickém, ale šlo o obyčejný, nenápadný, zásadový život. To je to vzácné co chci zde předat pozornému čtenáři. Papež Pavel VI. řekl při blahořečení jistého Leonarda Murialda 3. listopadu 1963: „Fu oumo straordinario nell´ordinario. – Byl to muž mimořádný v tom, co je řádné.“ I toto motto by se také k tomuto pro mnohé neznámému hrdinovi hodilo.

    Vzpomínka na administrátora Římskokatolické farnosti Paseka P. Josefa Mikela (1917-1998)

    img00014P. JOSEF MIKEL se narodil 16. května 1917 v Kelníkách, farnost Velký Ořechov. Po studiích na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži vystudoval teologickou fakultu v Olomouci a na kněze byl vysvěcen 5. července 1942 v Olomouci.
    Jako kaplan působil od r. 1942 v Křelově u Olomouce. Pro nemoc odešel do sanatoria v Pasekách, kde působil 5 let. Od roku 1949 působil jako kaplan ve Zdounkách a v r. 1951 nastoupil jako farář do Zborovic. Zde působil požehnaně více jak 43 let v obětavé kněžské službě.
    V r. 1994 se rozhodl vrátit do Kroměříže, kde působil při kostele sv. Mořice a dojížděl do okolních farností. V r. 1997 byl jmenován kanovníkem Kolegiátní kapituly u sv. Mořice v Kroměříži.
    Zemřel zaopatřen svátostí nemocných v neděli - den Páně - 18. října 1998 ve věku 81 let.
    S duchovním Otcem se rozloučili famíci z Kroměříže a okolních farností mši svatou v kostele sv. Mořice v Kroměříži v sobotu dne 24. října 1998 ve 13 hodin.
    Dle poslední vůle byly jeho tělesné pozůstatky převezeny do rodné farnosti na Velký Ořechov, kde byla slavena i mše svatá v kostele sv. Václava v 15.30 hod. Pak byly uloženy na místním hřbitově, kde budou očekávat slávu vzkříšení.
    Některé momenty ze života P. Josefa Mikla podle sdělení jeho synovce z Bojkovic, pana Jindřicha Mikela:
    První vzpomínku na strýčka mám tu, že když se učil na zkoušky nebo byl na prázdninách, tak nás jako děti hlídal, samozřejmě jsme byli neposlušní, tak nás uvazoval za trest ke stolu za nohu, byl to od něho určitý druh zábavy s námi, my jsme to nikdy nebrali tragicky.

    Bývalý šumvaldský kaplan P. Antonín Rozsypal

    A3Milí šumvaldší farníci!

    Dovolte mi poodhalit další zajímavost z dějin naší farnosti. Při pohledu na první přiložený snímek okamžitě rozeznáme oblíbeného rodáka P. Antonína Kryla. (Byl pořízen roku 1942 v den primice.) Kdo je ale onen druhý, uměřený a rozvážný panáček? Je to P. Antonín Rozsypal, někdejší kaplan v Šumvaldě.
    Narodil se 1. ledna 1887 v Majetíně v domě číslo 40. Roku 1907 musí opustit svá bohoslovecká studia v Olomouci kvůli nemoci. Vrací se do Majetína a vypomáhá jako rekonvalescent na statku svého bratra. Současně kostelničí v majetínském farním kostele.
    Roku 1934 jej přemluví bývalý spolužák z teologie Mons. Hradil, aby navázal na svou přípravu ke kněžství. Po čtyřech letech je 5. července 1938 vysvěcen, ve věku 51 let (!) na kněze.
    Jeho první kaplanské působiště bylo právě u nás, poté v Pusté Polomi a Jedlí. V Hoštejně působil jako administrátor od 21. prosince 1945. Zde se stal 1. února i farářem. Instaloval ho do úřadu děkan ze Zvole P. František Kolaja.
    O svátku Všech svatých roku 1956 je raněn u oltáře mrtvicí. V dalších měsících podstupuje náročné léčebné procedury.
    14. března 1957 si jej bratr Jan převeze do rodného Majetína. O 8 dní později tiše umírá ve věku 70 let. Jako kněz působil 18 let.
    Pohřben byl 25. března 1957 na majetínském hřbitově prelátem Josefem Glogarem, kapitulním vikářem.
    Zanedlouho si tedy připomeneme 57 . výročí.
    Ať odpočívá v pokoji!

    Farnost v Dlouhé Loučce dle popisu P. Gregora Wolného v jeho díle Kirkchliche Topographie (z roku 1859)

    Milí čtenáři našich článků. Nabízím Vám zajímavý výňatek z jednoho historického pramene, který líčí interiér farního kostela sv. Bartoloměje v Dolní Dlouhé Loučce (Bohu žel bez obrázků) ještě před novogotickou úpravou, k níž došlo po rok 1831.
    otec Pavel

    Kostel, stojící mimo centrum obce, je zasvěcen sv. Bartolomějovi. Je široký 7 sáhů a dlouhý 15 sáhů a jen presbyterium je zaklenuto. Má tři oltáře: sv. Bartoloměje, který je největší a má obraz z roku 1696, jehož autorem je jistý Olomoučan, nad tím jeden menší Zvěstování Panny Marie a nad tabernáklem je pozlacená dřevěná socha Panny Marie. Další oltář je zasvěcen Panně Marii Pomocné a třetí sv. Anně a Jáchymovi (oba po stranách a jsou opatřeny obrazy).
    Čtvrtá kaple, nedávno přistavěná, je zasvěcena sv. Trojici, ale původně byla nazývána „zádušní“ neboť se zde konaly bohoslužby za zemřelé členy různých bratrstev a jsou zde malé přenosné varhany. Tato kaple byla z darů mecenášů v nedávné době nově opravena. Spolu s kazatelnou, chórem je zde také jedno oratorium a na věži pokryté šifrem visí tři zvony: první váží 16 centýřů (pochází z roku 1516 a má viditelný nápis: O rex gloria! Veni cum pace! = Ó přijď králi slávy s pokojem!, později byl přelit) další 13 centýřový (1554 přelit) a 1 centýřový.
    (1 centýř = 61,68 kg ). V sanktusníkové věžičce je ještě jeden maličký zvonek.

    Konsekrace našich farních kostelů

    Loď farního kostela sv. Bartoloměje v Dlouhé Loučce před výmalbou, na stěnách konsekrační křížky (snímek pořízen 8. června 1975 u příležitosti prvního svatého přijímání, zleva místní farář František Wariš; rodinný fotografický fond paní Berkové z Dlouhé Loučky)Jistou zajímavostí vztahující se k našim třem farním kostelům je i otázka jejich konsekrace, tedy slavnostního vysvěcení. Sám autor této glosy byl danou skutečností překvapen.
    • Farní kostel sv. Mikuláše konsekrován byl podle dostupných zdrojů, ale neznámo kdy.
    • Farní kostel sv. Bartoloměje podle katalogu olomoucké arcidiecéze nebyl konsekrován, pouze benedikován, což ovšem popírá přiložená fotografie, pořízená dne 8. června 1975 u příležitosti prvního svatého přijímání. Zcela zřetelně na ní vidíme tzv. konsekrační křížky.
    • Farní kostel sv. Kunhuty v Pasece také nebyl nikdy podle katalogu olomoucké arcidiecéze konsekrován, nýbrž pouze benedikován
    Můžeme se přít o důvodech této zvláštní situace. Odpověď patrně bude vycházet z dobových okolností. Konsekrace kostela vyžadovala přítomnost biskupa a trvala několik dní. Jistě budeme mít časem příležitost se blíže seznámit s průběhem tohoto sofistikovaného rituálu. Jeho součástí bylo mj. i mazání křížků na stěně sv. křižmem.
    Obřad byl finančně dosti náročný. Proto se mnohde volila střední cesta, tzv. benedikce (požehnání), kterou mohl vykonat kterýkoli významnější host.
    Současná církevní legislativa stanoví, že každý nový farní kostel má být slavnostně dedikován (tedy konsekrován).
    Slavnost Posvěcení kostela tedy je možné slavit pouze v případě chrámu sv. Bartoloměje a chrámu sv. Mikuláše.

    Historie farního kostela sv. Mikuláše v Šumvaldě

    Farní chrám sv. Mikuláše v ŠumvalděVe farní kronice, dle výpisu Šumvaldského rodáka učitele Františka Krestýna zapsal farář J. Grmela: Kým jmenovitě kostel a fara zřízeny byly, zda Břetislavem Achilem neb Vratislavem II. anebo některým ze současných údělných knížat moravských určiti nelze.
    Pevné a mohutné základy presbytáře a lodě kostela však dosvědčují, že budovatel jejich nákladů a práce se nelekal.
    Kostel sv. Mikuláši zasvěcený a od nepamětných dob konsekrovaný pochází nepochybně z XII. století a byl původně v románském slohu stavěn. Kolem roku 1241 byla tato původní stavba Tatary rozbořena, nebo valně porouchána, takže poté bylo na starých románských základech vystaveno dosud zachovalé kněžiště či presbyterium v přechodném slohu gotickém.
    Ve 14. století přistavěna na jižní straně kaple s oltářem všech sv. apoštolů. Měla krásně zdobený portál (vchod), který při přestavbě lodi vzal za své. Koncern 15. století přistavěna k presbytáři sakristie. Dvéře do ní opatřeny krásným kamenným obdveřím. Ze sakristie vedly točité kamenné schody na oratorium (pro zpěváky). V té době byl kostel v této podobě: gotický presbytář s 3 gotickými okny, gotická kaple k jihu, sakristie k severu, románská loď s románským portálem (obdveřím) bez věže. Kostel přetrval bouře husitské a dočkal se smutných dob války třicetileté, v níž byl vyloupen, zpustošen a osiřen. Byl administrován z blízké Hradečné. Bylť farář AI. Zisk při vpádu švédů faru opustil, jakož i osadníci se rozutekli. Po odchodu Švédů byl zpustlý kostel za faráře Ign. Petrasche jen nuzně opraven. Tehdy nakrátko byla připojena naší farnosti farnost Německé Libiny. Ještě r. 1669 za jeho nástupce Ferd. Pelikána rodáka Uničovského, ležely 4 boční - oltáře v sutinách. Faru a kostel spravoval 53 let. Chloubou jeho byla obrovská věž, na níž se prý i jeho portrét nalézal a kterou 4 léta stavěl a před svou smrtí r. 1696 dokončil. Do roku 1692 měl kostel pouze dřevěnou zvonici a malou vížku nástřešní.

    Zběžná historie farního kostela sv. Bartoloměje v Dlouhé Loučce

    Římskokatolická farnost Dlouhá Loučka

    Starobylá loučská farnost s benedikovaným kostelem sv. Bartoloměje apoštola se poprvé připomíná roku 1355. Podací neboli patronátní právo ke kostelu patřilo místním vladykům a pánům ze Sovince, od roku 1399 však olomouckým kanovníkům a dómské kapitule, která koupila Dolní Dlouhou Loučku jako rybářskou vesnici. Od roku 1806 byl patronem kostela Řád německých rytířů. K farnosti patří: Dlouhá Loučka, Křivá a Plinkout, kde na katastru 2157 ha žije asi 2200 obyvatel.
    Ze vzácných osobností, kteří v Dlouhé Loučce žili, je třeba připomenout Jeho Eminenci Mons. Lva Skrbenského z Hříště, posledního olomouckého arcibiskupa šlechtického původu a někdejšího arcibiskupa pražského. Roku 2013 si připomene farnost 75 let od jeho úmrtí na zámku v Dlouhé Loučce a současně 150 let od jeho narození.

    Farní kostel sv. apoštola Bartoloměje

    Popis stavby

    Kostel (262 m. n. m.) je podélná, orientovaná gotická stavba ze 14. století, jež se na západě opírá o hranolovou obdélníkovou věž se sedlovou střechou. Portál podvěžního vchodu je renesanční (snad první renesanční portál na Moravě) ze 16. stol. Vyniká originální floreální nesymetrickou výzdobou. Portál, jak hlásá nápis, věnoval farnosti vikář děkana olomoucké kapituly.
    Gotické kněžiště s hrotitým vítězným obloukem a trojbokým závěrem je zaklenuto třemi poli žebrové klenby, zatímco loď je plochostropá. Po epištolní straně hlavního oltáře jsou umístěna původní gotická kamenná sedilia. Ve zdi bylo lze také rozeznat před poslední výmalbou zbytek panské oratoře. Vysoké obvodové zdi podpírají zvenčí neodstupněné opěráky. Do gotické sakristie se vchází pozdně gotickým sedlovým portálem. K severní straně byla v baroku přistavěna dušičková kaple, která je nyní spojena s lodí.
    Rozměry kostela: 28,5 x 13m.

    Historie farnosti Paseka

    Kostel sv. Kunhuty od hřbitovaFara a tudíž i chrám uvádí se v Pasece již v listině z roku 1351, kdy byla připojena k díecesi litoměšlské a pak až do r. 1418. Kostel byl zasvěcen Panně Marii a vyvolen za pohřební místo pro majitele panství sovineckého. Roku 1607 zde byla pochována Anna Ederevna, manželka Jana staršího Kobylky z Kobylího.
    Kostel byl opraven roku 1603 tehdejdejším majitelem panství sovineckého, Janem starším Kobylkou z Kobylího. Nad vchodem do věže, která dodnes zůstává v původním stavu, je nápis, který zní
    JAN STARSSI - KOBYLIHO - A NA SOWINCZI a ANNA EDEREWNA Z SSTIAWICE NA SOWlNCI.
    Nad prvními dvěma řádky je znak Kobylkův, nad druhými, dvěma je znak Ederevny ze Šťávnice, jeho manželky. Jan starší Kobylka byl biskupským hejtmanem na Mírově, stal se horlivým přívržencem luterského vyznání a opravil mnoho kostelů na svém panství. Posledním katolickým farářem byl zde Pavel Daufný roku 1587. Z protestan¬tských farářů je znám Daniel Kranich z Kralic, který v letech 1600-1610 byl protestantským jáhnem při německém kostele v Litovli, stal se pak farářem v Pasece, kde 20. března 1613 zemřel a tam byl i pochován.
    Po roku 1620 byla obec přifařena do Jiříkova až do roku 1632. V následujících letech se tu farář pro válečné zpustošení nemohl udržet. Až kolem roku 1655 byla tu defi-nitivně založena fara i škola a kostel vysvěcen.
    Farář měl celý lán polností, 4 louky, zahrady a různé panské deputáty (pivo, 20 sá¬hů dřeva a slušný desátek). Sedláci v počtu 49 dávali farářovi po 1,125 měřici ži¬ta, stejně tolik ovsa, 15 vajec a 1 kuře. Čtvrtláníci v počtu 18 dávali po 0,5 mě¬řici žita, 10 vajec a kuře. Z celé farnosti odváděli 86 měřice Paseka, Karlov a Haukovice také 18 kop vajec, Paseka a Karlov 99 kuřat.
    Sedláci a čtvrtlánici z Paseky a Karlova se písemně zavázali, že bulou farská pole zadarmo obdělávat. Aby se tohoto břemene zbavili, donutili tehdejšího faráře Wenera, aby jim pole prodal. Tak bylo roku 1797 odprodáno 53 měřic polí a 13 měřic
    luk za 3 956 zlatých.
    V 18. století byl starý chrám tak sešlý, že patron kostela arcivévoda Maxmilián, velmistr Řádu německých rytířů se odhodlal k novostavbě dosti neúhledné a chatrné.
    Tehdy byl kostel zasvěcen sv. Kunhutě.
    Ze starého kostela se dochoval zvon s letopočtem 1413, který však byl násilím a bezprávně v roce 1917 osadě odňat vojenským zástupcem, který tvrdil, že zvon nápis nemá. Zvon však měl gotický nápis, z něhož se dal přečíst jen letopočet MCCCCXIII
    (1413). Zvon vážil 6 q.
    Nově pořízené zvony byly však ve druhé světové válce r. 1942-1945 také odňaty, tak¬že v roce 1945 zůstal na věži jen jeden zvon a druhý byl na věž vytažen dne 23. říj¬na 1947.
    Jinou historickou památkou je kamenný náhrobek pod kůrem - Diviše Pivce z Hradčan z roku 1598 a českým gotickým nápisem "Letha 1598 v sobotu swateho Sczepana usnul gest w Panu Bohu urozenyj wladika pan Diwis Pijwec z Hraczan z Klijinsstajnu a na dworze v miesteczku Kostelzij. Pan Buh všemohuczij racz gemu wesele wzkrzyssenij poprzitij. Amen." Pivcové z Hradčan byli panskými úředníky a drželi majetek v Lomnici, Plynkoutě a dvůr v Haukovicích.
    Za hlavním oltářem je velký obraz Kunhuty z roku 1770.
    Farní matriky začínají roku 1674. Ve farním archivu jsou mim jiné soudní akta pro¬cesu s děkanem Lantnerem z r. 1685, který byl téhož roku upálen v Mohelnici. (dle Paseckého zpravodaje, č. 4 z 18. září 1967)

    Strana 1 z 2