Tentokrát jsme přečetli, v Reflexu (č. 315) ze dne 11. listopadu 2013, kratičký a křišťálově jasný článek o populismu levicových stran týkající se zákona o majetkovém narovnání církví a státu. Seznamte se s ním i vy, milí návštěvníci našich stránek, máte-li chuť:
Asi největší důvod ke sváru mezi ČSSD a dalšími stranami případné koalice jsou církevní restituce. Zbytečně, je to jen populismus pro neználky.
ČSSD dlouhodobě kritizuje výši toho, co má stát ročně platit církvím a chce snížit platby státu. Proto chce téma vyrovnání státu s církvemi a náboženskými společnostmi znovu otevřít při jednání o možné koalici. "Máme-li být partnery, tak se musíme bavit o všech otevřených tématech," vzkázal senátor za ČSSD Jiří Dienstbier možným koaličním partnerům. Ačkoli pro ANO a lidovce byly restituce dlouho uzavřenou kapitolou, v neděli se situace částečně změnila. Jan Bartůšek z KDU-ČSL se pro Českou televizi řekl, že vzhledem k sociální demokracii je "slušné o tom alespoň jednat".
Jsou ale takzvané restituce, tedy ve skutečnosti zákon o narovnání některých křivd a dalším způsobu financování církví, skutečně takový problém?
Realita je taková, že běžní lidé, protože se tím nezabývají, nemají vůbec představu, o co jde. Levici se podařilo vytvořit skoro hysterickou atmosféru, že se má začít rozdávat v době, kdy stát peníze nemá. (Jen na okraj, nemá se rozdávat, stát má jen částečně vrátit, co ukradl a neoprávněně užívá.) Aby bylo jasno, roční platba, která by měla jít všem církví a náboženským společnostem, představuje ročně dvě promile státního rozpočtu. To už nezní tak působivě.
Důchodové lži
Také výroky, že nebude na důchody, jsou absurdní. Za pouhé dva měsíce jednoho roku náš stát zaplatí jen na důchody asi 57 miliard korun. Kompenzace církvím představuje 59 miliard dohromady vyplácených postupně během třiceti let. Je už jasné, kdo je tady demagog? Bylo nejspíš jednodušší těch 59 miliard zaplatit rovnou z bilionového ročního rozpočtu a hned zastavit všechny platby církvím a byl by navždy pokoj. Za rok by si na to nikdo nevzpomněl. Jenže někteří lidé potřebují církve jako volební téma pro prosťáčky, takže to asi není možné. Cílem kampaně proti restitucím je, aby se sociální demokraté a komunisté zalíbili lidem, kteří o tom nic nevědí. Někteří občané slyší slovo miliarda a jdou do kolen. Zatěžovat je ještě dalšími výpočty, totiž že stát na restitucích nakonec ušetří, protože státní příspěvek církvím (který si stát kdysi sám komunistickým zákonem z roku 1949 vynutil, aniž se ho o to někdo prosil a který se stejně financoval ze zbaveného církevního majetku), se bude snižovat až na nulu, o tom se mlčí. V horizontu oněch třiceti let, ne-li méně, stát celkově ušetří.
Jenže kdo by si dal práci s tím, aby se zabýval nějakými ekonomickými propočty, když se dá o hrabivé církvi tak působivě hřímat na náměstích a lovit na to lidi, kteří neumějí do pěti počítat.
Tak hlavně že ČSSD si svůj Lidový dům už vysoudila a teď druhým uloží skromnost.
ČSSD dlouhodobě kritizuje výši toho, co má stát ročně platit církvím a chce snížit platby státu. Proto chce téma vyrovnání státu s církvemi a náboženskými společnostmi znovu otevřít při jednání o možné koalici. "Máme-li být partnery, tak se musíme bavit o všech otevřených tématech," vzkázal senátor za ČSSD Jiří Dienstbier možným koaličním partnerům. Ačkoli pro ANO a lidovce byly restituce dlouho uzavřenou kapitolou, v neděli se situace částečně změnila. Jan Bartůšek z KDU-ČSL se pro Českou televizi řekl, že vzhledem k sociální demokracii je "slušné o tom alespoň jednat".
Jsou ale takzvané restituce, tedy ve skutečnosti zákon o narovnání některých křivd a dalším způsobu financování církví, skutečně takový problém?
Realita je taková, že běžní lidé, protože se tím nezabývají, nemají vůbec představu, o co jde. Levici se podařilo vytvořit skoro hysterickou atmosféru, že se má začít rozdávat v době, kdy stát peníze nemá. (Jen na okraj, nemá se rozdávat, stát má jen částečně vrátit, co ukradl a neoprávněně užívá.) Aby bylo jasno, roční platba, která by měla jít všem církví a náboženským společnostem, představuje ročně dvě promile státního rozpočtu. To už nezní tak působivě.
Důchodové lži
Také výroky, že nebude na důchody, jsou absurdní. Za pouhé dva měsíce jednoho roku náš stát zaplatí jen na důchody asi 57 miliard korun. Kompenzace církvím představuje 59 miliard dohromady vyplácených postupně během třiceti let. Je už jasné, kdo je tady demagog? Bylo nejspíš jednodušší těch 59 miliard zaplatit rovnou z bilionového ročního rozpočtu a hned zastavit všechny platby církvím a byl by navždy pokoj. Za rok by si na to nikdo nevzpomněl. Jenže někteří lidé potřebují církve jako volební téma pro prosťáčky, takže to asi není možné. Cílem kampaně proti restitucím je, aby se sociální demokraté a komunisté zalíbili lidem, kteří o tom nic nevědí. Někteří občané slyší slovo miliarda a jdou do kolen. Zatěžovat je ještě dalšími výpočty, totiž že stát na restitucích nakonec ušetří, protože státní příspěvek církvím (který si stát kdysi sám komunistickým zákonem z roku 1949 vynutil, aniž se ho o to někdo prosil a který se stejně financoval ze zbaveného církevního majetku), se bude snižovat až na nulu, o tom se mlčí. V horizontu oněch třiceti let, ne-li méně, stát celkově ušetří.
Jenže kdo by si dal práci s tím, aby se zabýval nějakými ekonomickými propočty, když se dá o hrabivé církvi tak působivě hřímat na náměstích a lovit na to lidi, kteří neumějí do pěti počítat.
Tak hlavně že ČSSD si svůj Lidový dům už vysoudila a teď druhým uloží skromnost.
