Papež František 14. - 20. 11. 2020

    (20. 11.)

    Každé dítě již od lůna potřebuje přijetí a ochranu, pomoc a péči.

     

    (18. 11.)

    „Maria však všechna tato slova zvažovala a zachovávala ve svém srdci“ (Lk 2, 19). Vše, co se Marii stane, dostane se do jejího srdce, kde všechno do hloubky prožije a nakonec promění v modlitbu.

     

    (17. 11.)

    Úsměv, který sdílíme s chudým, je zdrojem lásky a radosti. Podanou ruku lze vždy obohatit úsměvem těch, kteří nezdůrazňují svou přítomnost a poskytnutou pomoc, ale jsou jednoduše šťastní, že žijí jako Kristovi učedníci.

     

    (16. 11.)

    Jakýkoli druh fundamentalistické nesnášenlivosti poškozuje vztahy mezi osobami, skupinami a národy. Chceme inspirovat a vést k úctě a lásce, která respektuje všechny rozdíly a podporuje lidskou důstojnost.

     

    (15. 11.)

    Podejte pomocnou ruku těm, kteří to potřebují, místo toho, abyste tvrdili, co vám chybí: tímto způsobem rozmnožíte hřivny, které jste dostali.

     

    (14. 11.)

    Boží požehnání sestupuje na nás a modlitba dosahuje užitku, pokud je doprovázena službou chudým.

    Papež František 7. - 13. 11. 2020

    (13. 11.)

    Podání ruky umožňuje těm, kteří to dělají, zjistit, že jsme schopni dosáhnout věcí, které dávají životu smysl.

     

    (12. 11.)

    Velkorysost podporovaná v chudých, utěšující postižené, zmírňující utrpení, obnovuje důstojnost těch, kteří o ni byli připraveni. Je to podmínka pro plný lidský život.

     

    (11. 11.)

    Kdo se modlí, není nikdy sám. Ježíš nás totiž bere do svých modliteb, abychom se mohli modlit v něm a skrze něho. A toto je dílo Ducha svatého. Evangelium nás zve, abychom prosili Otce v Ježíšově jménu.

     

    (11. 11.)

    Dnes slavíme památku sv. Martina, biskupa z Tour, který vynikal evangelní láskou k chudým a k lidem na okraji společnosti. Jeho příklad nás učí, abychom byli stále odvážnější ve víře a stále štědřejší v lásce k bližním.

     

    (10. 11.)

    Společnost je obohacena o dialog mezi vědou a vírou, který otevírá nové horizonty myšlení. Vědecký pokrok by měl ve světle víry respektovat ústřední postavení člověka.

     

    (9. 11.)

    Dnes, v den svátku posvěcení Lateránské baziliky, mysleme na to, že Pán chce přebývat v srdci každého z nás. I když se od něho vzdálíme, stačí Pánu tři dny, aby v nás znovu postavil svůj chrám (srov. Jan 2, 19).

     

    (8. 11.)

    Víra, „která působí skrze lásku“ (Gal 5, 6), je tou jasnou lampou, se kterou můžeme vyjít z noci smrti a dosáhnout velkého svátku života.

     

    (7. 11.)

    Všichni můžeme dávat, aniž bychom na oplátku něco očekávali, můžeme konat dobro, aniž bychom to samé požadovali od osoby, které pomáháme. To je přesně to, co řekl Ježíš svým učedníkům: „Zdarma jste dostali, zdarma byste měli dávat.“ (Mt 10, 8).

    Papež František 1. - 6. 11. 2020

    (5. 11.)

    Modlitba za zemřelé, v důvěře, že budou žít s Bohem, může být přínosem také pro nás. Vede nás k tomu, abychom měli pravdivý pohled na život; otevírá nás skutečné svobodě, protože nás připravuje na to, abychom vždy hledali věčné dobro.

     

    (4. 11.)

    Učme se od Ježíše Krista, mistra modlitby, že modlitba je především nasloucháním a setkáním s Bohem. Je to umění, které je třeba vytrvale praktikovat. Modlitba nám umožňuje vnímat, že všechno pochází od Boha a v něm má svůj cíl.

     

    (2. 11.)

    Dnes se modlíme za všechny naše zemřelé, zejména za oběti koronaviru: za ty, kteří zemřeli osamělí a bez láskyplné přítomnosti svých blízkých; a za všechny, kteří věnovali svůj život službě nemocným.  

     

    (1. 11.)

    Rozhodnout se pro chudobu, čistotu, milosrdenství; důvěřovat Bohu v chudobě v duchu i v utrpení; hledat spravedlnost a mír – to znamená plavat proti proudu. Všichni svatí a požehnaní šli touto cestou evangelia.

     

    (1. 11.)

    Každý svatý je poselstvím, které Duch svatý čerpá z bohatství Ježíše Krista a dává svému lidu.

    Papež František 24. - 30. 10. 2020

    (30. 10.)

    Ježíš nás vyzývá, abychom odložili každý rozdíl, a postavili se tváří v tvář k utrpení každého člověka.

     

    (28. 10.)

    „Ty jsi můj milovaný syn“ (Lk 3, 22). Tato jednoduchá věta nám dává tušit tajemství Ježíše a jeho srdce vždy obráceného k Otci. Ježíš nám dal vlastní modlitbu, tj. jeho láskyplný rozhovor s Otcem.

     

    (27. 10.)

    Kdo miluje, má jistotu, že se neztratí nic z toho, co s láskou vykonal, že se neztratí žádný skutek lásky k Bohu, žádné velkorysé úsilí ani bolestná trpělivost. To vše působí ve světě jako oživující síla.

     

    (26. 10.)

    Vstřícnost nás osvobozuje od krutosti, která někdy proniká do mezilidských vztahů, od starostí, které nám brání myslet na druhé, od roztěkanosti, která ignoruje, že i ostatní mají právo být šťastní.

     

    (25. 10.)

    Láska k Bohu, která není vyjádřena láskou k bližnímu, není žádná opravdová láska; a stejně tak není žádná opravdová láska k bližnímu ta, která neoživuje vztah s Bohem.

    Papež František 17. - 23. 10. 2020

    (23. 10.)

    Ten, kdo nepraktikuje bratrskou nezištnost, dělá ze svého života náročný podnik. Počítá, co dává, a co na oplátku dostává. Ale Bůh dává zdarma, ano, „nechává slunci vycházet pro zlé i dobré“ (Mt 5, 45).

     

    (21. 10.)

    Modlitba je středem života. Kdekoli se modlíme, tam mají bratři a sestry význam. Kdo se modlí k Bohu, miluje také Boží děti. Kdo ctí Boha, váží si také lidí.

     

    (20. 10.)

    „Dost“! Říká Ježíš, když mu učedníci před jeho utrpením ukazují dva meče. Toto Ježíšovo „dost“! přečká staletí a dnes nás důrazně nabádá: „Dost mečů, zbraní, násilí“!

     

    (20. 10.)

    Evangelium „spasím se sám“ není evangeliem spásy. Je to falešné evangelium, které vnucuje kříž ostatním. Pravé evangelium oproti tomu bere kříže druhých na vlastní ramena.

     

    (18. 10.)

    Příslušnost ke Kristu a výsledný životní styl neoddělují věřícího od světa. Spíše ho činí protagonistou služby poskytované z lásky ke společnému dobru.

     

    (17. 10.)

    Musíme zaměřit své povědomí na to, že problémy naší doby budeme řešit buď společně, nebo vůbec: chudoba, úpadek a utrpení části Země jsou živnou půdou pro problémy, které nakonec ovlivní celou planetu.