Papež František 26. 9. - 2. 10. 2020

    (2. 10.)

    Kéž stále rosteme ve vědomí, že všichni žijeme ve společném domě jako členové jedné rodiny!

     

    (1. 10.)

    Příklad svaté Terezie z Lisieux nás zve, abychom šli po „malé cestě“ lásky a nepropásli příležitost k úsměvu, k jakémukoli malému gestu, které šíří mír a přátelství.

     

    (30. 9.)

    Nevracejme se k „normálnosti“, která byla nemocná nespravedlností a zhoršováním životního prostředí. Normálností, ke které jsme povoláni, je Boží království, kde je chléb pro všechny, kde každý může přispět svým dílem a mít účast s druhými. 

     

    (30. 9.)

    Vášnivá láska k Písmu svatému, upřímná a něžná láska k Božímu slovu je dědictví, které svatý Jeroným svým životem a svým dílem zanechal církvi.

     

    (28. 9.)

    Všemohoucí Bože, Ty jsi přítomen v celém vesmíru i v nejmenším ze svých tvorů. Vlij nám sílu své lásky, abychom dokázali pečovat o život a krásu stvoření. 

     

    (27. 9.)

    Dnešní evangelium (Mt 21, 28-32) popisuje způsob křesťanského života, který nespočívá ve snech a krásných přáních, ale v konkrétním závazku stále více se otevírat Boží vůli a lásce k druhým.

     

    (27. 9.)

    Dnes slavíme památku sv. Vincence z Pauly, patrona všech spolků, které se věnují charitě. Kéž nás jeho příklad vede k radostné a nezištné službě těm, kteří to nejvíce potřebují a otvírá nás pohostinnosti a daru života.

    Papež František 19. - 25. 9. 2020

    (25. 9.)

    Pandemie nám ukázala, že nemůžeme žít jeden bez druhého. OSN vznikla, aby spojila národy – jako most mezi nimi; využijme toho, abychom budoucnost, kterou si přejeme, budovali společně.

     

    (23. 9.)

    Cesta solidarity vyžaduje subsidiaritu. Skutečná solidarita neexistuje bez účasti všech, bez příspěvku rodin, sdružení, družstev, malých podniků, občanské společnosti.

     

    (22. 9.)

    Lidská existence je založena na třech základních, úzce souvisejících vztazích: vztahu k Bohu, k bližnímu a k zemi.

     

    (21. 9.)

    Cesta usmíření vyžaduje trpělivost a důvěru. Člověk nedosáhne míru, pokud v něj nedoufá.

     

    (21. 9.)

    Musíme usilovat o skutečné bratrství, založené na našem společném původu v Bohu. Touha po míru je zapsána hluboko v srdci člověka a my nemůžeme mít žádný menší cíl.

     

    (20. 9.)

    Ten, kdo myslí podle lidské logiky, tj. spoléhá se na vlastní schopnosti, bude poslední místo první. Naproti tomu ti, kdo se pokorně svěří Otcově milosrdenství, budou prvními. (srov. Mt 20, 1-16).

     

    (19. 9.)

    Jsme povoláni, abychom byli nástroji Boha Otce, ve snaze o to, aby naše planeta mohla být takovou, o jaké snil, když ji stvořil, v kráse, míru a plnosti. 

    Papež František 12. - 18. 9. 2020

    (18. 9.)

    Každý je důležitý v Božích očích, každý může kousek světa znečištěného lidskou chamtivostí vést k dobrému, jak to chce Stvořitel.

     

    (16. 9.)

    Jak učilo mnoho duchovních autorů, nebe, země, moře, každé stvoření má obraznou nebo mystickou schopnost vztahovat se ke Stvořiteli a ke společenství se stvořením.

     

    (15. 9.)

    Tak jako Maria se zkroušeným srdcem plakala nad Ježíšem, tak má nyní soucit s chudými, kteří nesou těžký kříž, a se stvořením, které je lidskou silou ničeno.

     

    (14. 9.)

    Zjevení Boží lásky k nám se zdá být pošetilé. Pokaždé, když hledíme na Ukřižovaného, nacházíme tuto lásku. Ukřižovaný je velkou knihou Boží lásky.

     

    (13. 9.)

    Kolik utrpení, kolik slz, kolik válek by nemuselo být, kdyby v našich životech vládlo odpuštění a milosrdenství.

     

    (13. 9.)

    V dnešním evangeliu (Mt 18, 21-35) nás Ježíš vybízí, abychom byli otevření moci odpuštění, protože ne všechno v životě lze vyřešit pouze spravedlností. Potřebujeme lásku a milosrdenství.

     

    (12. 9.)

    Příroda je plná slov lásky. Ale jak je můžeme slyšet uprostřed neustálého hluku a v neustálé roztěkanosti?

    Papež František 5. - 11. 9. 2020

    (11. 9.)

    Věřící se nedívá na svět zvenčí, ale zevnitř, a uznává pouta, kterými nás nebeský Otec spojil se všemi bytostmi.

     

    (10. 9.)

    V této dramatické situaci pandemie, tváří v tvář tolika rozpadlým jistotám, tolika zklamaným očekáváním, a v této tíživé opuštěnosti, říká Ježíš každému z nás: „Jen odvahu! Můžeš otevřít své srdce mé lásce a pocítit Boží pomoc.“

     

    (9. 9.)

    Společné dobro vyžaduje účast všech. Když každý hraje svou roli a nikdo není vyloučen, můžeme obnovit naše vztahy na komunitní, národní a mezinárodní úrovni, a také znovu souznít s životním prostředím.

     

    (9. 9.)

    Milovat každého, i nepřátele je obtížné – ano, je to umění! Avšak toto umění je možné se naučit a zlepšit. Pravá láska, která přináší plody a dává svobodu, se chce rozšířit a zahrnout každého. Tato láska pečuje, léčí a koná dobro.

     

    (9. 9.)

    Virus, který nezná žádné bariéry, hranice nebo kulturní a politické rozdíly, musí narazit na lásku bez bariér, hranic a rozdílů.

     

    (9. 9.)

    Křesťanská odpověď na důsledky pandemie je založena na lásce, především na lásce Boží, která nás vždy předchází. Když tuto Boží lásku přijmeme, můžeme na ni podobným způsobem odpovídat. 

     

    (8. 9.)

    Maria, matka, která se starala o Ježíše, stará se s láskou a mateřským soucitem také o tento zraněný svět.

     

    (7. 9.)

    Svět je víc než problém, který je třeba vyřešit. Je to radostné tajemství, které můžeme chválit.

     

    (6. 9.)

    Občas je zapotřebí větší lásky k získání bližního. V dnešním evangeliu (Mt 18, 15-20) nás Ježíš zve, abychom vložili bratra/sestru do jeho rukou: neboť jen láska Otcova je větší než láska všech sourozenců dohromady.

     

    (5. 9.)

    Matko Terezo, neúnavná pracovnice charity, pros za nás, aby naše činy byly vždy formovány nezištnou láskou ke všem, bez rozdílu řeči, kultury, národa nebo náboženství.

    Papež František 29. 8. - 4. 9. 2020

    (4. 9.)

    Zaslechněme nyní, v době stvoření její puls. Chce nám odhalovat a sdělovat Boží slávu, chce nám pomáhat neustále nacházet Pána všeho bytí a navracet se k němu.

     

    (3. 9.)

    Ustaraný hlas stvoření nás dnes vybízí, abychom se vrátili na naše správné místo v přirozeném pořádku, a připomněli si, že jsme nikoli pány, ale součástí velkého celku života. 

     

    (2. 9.)

    Jako lidská rodina máme všichni společný původ v Bohu. Bydlíme ve společném domě, na „zahradní planetě“, kam nás Bůh zasadil. Pokud na to budeme zapomínat, bude naše sociální síť oslabena a životní prostředí zkažené.

     

    (2. 9.)

    Aktuální pandemie ukazuje naši vzájemnou závislost: všichni jsme spojeni, jedni s druhými, ve zlém i v dobrém. Abychom z této krize lépe vyšli, musíme pracovat společně, všichni, v solidaritě.

     

    (30. 8.)

    Pro Petra a ostatní apoštoly – ale také pro nás! – je kříž „skandál“, zatímco pro Ježíše je „skandálem“ útěk od kříže, totiž opuštění Otcovy vůle a poslání, které mu dal pro naši spásu.

     

    (29. 8.)

    Dát velikonoční tajemství do středu svého života znamená mít soucit s ranami ukřižovaného Krista, které se projevují u mnoha nevinných obětí válek, násilí, útoků na život, ekologických katastrof a chudoby.