Papež František 15. - 21. 8. 2020

    (21. 8.)

    Při všech věcech, které pomíjí, nám chce Pán připomenout, co vždy zůstává: láska, neboť „Bůh je láska“.

     

    (20. 8.)

    Kéž nás Duch svatý nechává neustále růst v poznávání Boha, abychom mohli nést do světa jeho pravdu a lásku.

     

    (19. 8.)

    Potřebujeme dvojí odpověď na pandemii. Musíme najít lék na malý virus, který dostal celý svět na kolena, a musíme také léčit velký virus, totiž sociální nespravedlnost.

     

    (18. 8.)

    Bohatství může vést k tomu, že postavíme zdi. Ježíš vyzval mladíka, se kterým se setkal, aby proměnil majetek a bohatství ve vztahy, neboť lidé má větší cenu než věci, a jsou důležitější, než majetek a bohatství.

     

    (17. 8.)

    Život nepřináší pouze plody, které obsahují velké bohatství, ale třeba i budování nových přátelství, a skrze ně oživování různých „bohatství“, také díky různým darům, které od Boha dostáváme.

     

    (16. 8.)

    Když stojíme před Bohem v naší chudobě, s bytím, poznamenaným slzami a námahou, avšak s pevnou důvěrou, jako kananejská žena (Mt 15, 21-28), nebude Pán moci jinak, než s otcovským pohledem a srdcem naši prosbu vyslyšet.

     

    (15. 8.)

    S Bohem není nic ztraceno! V Marii je dosaženo cíle a my máme základ pro naši cestu před očima: Ne světské věci, které pominou, ale náš domov v nebi, náš věčný domov.

    Papež František 8. - 14. 8. 2020

    (14. 8.)

    Naděje potřebuje trpělivost – trpělivost, která ví, že my sejeme, ale že Bůh je tím, kdo dává růst.

     

    (13. 8.)

    Bůh očekává, že se budeme modlit také za ty, kteří nesmýšlejí stejně jako my, kteří nám zavírají dveře před nosem, kterým je těžké odpustit. Pouze modlitba uvolňuje okovy, pouze modlitba připravuje cestu k jednotě.

     

    (12. 8.)

    Covid-19 není jediná nemoc, proti které musíme bojovat. Pandemie vynáší na světlo ještě další – totiž sociální – nemoci, a sice zkreslený pohled na člověka, jehož důstojnost a sociální stránka je ignorována.  

     

    (11. 8.)

    Bůh si nás nevybírá kvůli našim „schopnostem“, ale proto, že jsme malí a malými se cítíme.

     

    (10. 8.)

    Od narození neseme v sobě zárodek neklidu; je to neklid z nemožnosti dosáhnout naplnění. Naše srdce žízní – také nevědomě – po setkání s Bohem, a hledá ho, často na špatných místech. Když se náš neklid setká s Ježíšem, začíná život milosti.

     

    (9. 8.)

    Víra znamená uprostřed bouře směřovat srdcem k Bohu, k jeho lásce, k jeho otcovské něze. To chtěl Ježíš Petrovi a učedníkům sdělit, a to dnes učí také nás. (Mt 14, 22-33)

     

    (8. 8.)

    My všichni potřebujeme otce, který nás oslovuje. Modlit se k Bohu a volat ho není žádná iluze. Iluzorní by bylo si myslet, že by se člověk mohl obejít bez modlitby. Modlitba je duší naděje.

    Papež František 1. - 7. 8. 2020

    (7. 8.)

    Tvář těch, kteří se modlí, odráží světlo, které se může stát osvěcujícím nebeským světlem i v těch nejtemnějších dnech.

     

    (6. 8.)

    Směřujme vždy svůj pohled na zářící Boží tvář, kterou můžeme vidět u Ježíše, proměněného na hoře Tábor. Ježíš je světlo, které osvěcuje náš každodenní život.

     

    (4. 8.)

    Milí bratři v kněžské službě, prosme Pána, ať jsme muži, kteří svědčí svým životem o soucitu a milosrdenství, které nám Ježíš dává.

     

    (3. 8.)

    Pohleďme na „svaté od vedle“, kteří se v jednoduchosti dokázali dobře a odvážně postavit zlu, snažili se milovat nepřátele a modlit se za ně.

     

    (2. 8.)

    Jak je důležité vnímat a přijímat Boží odpuštění. Může působit ráj v nás i kolem nás.

     

    (2. 8.)

    Znamením rozmnožení chlebů chce Ježíš své přátele tehdy i dnes přivést k Boží logice, k logice, že máme pečovat jeden o druhého.

    Papež František 25. - 31. 7. 2020

    (31. 7.)

    Svatý Ignác nás učí pokoře, která nás každý den vede k poznání, že Boží království nebudujeme my sami, ale vždy milost Boží, která v nás působí. Jsme křehké nádoby, ve kterých však neseme a předáváme obrovský poklad.

     

    (30. 7.)

    Přátelství je dar života a Boží dar. Věrní přátelé, kteří při nás stojí v těžkých momentech, jsou odrazem Boží lásky, jeho útěchy a jeho láskyplné přítomnosti.

     

    (29. 7.)

    Lidé, kteří se modlí, ví, že naděje je silnější než sklíčenost. Věří tomu, že láska je mocnější než smrt, a že jednoho dne určitě zvítězí, i když nevíme, kdy a jak se to stane.

     

    (27. 7.)

    Když nám někdo prokáže laskavost, neměli bychom si myslet, že je to samozřejmost. Vděčnost, poděkování, je v první linii dobrých mravů, ale je také znamením křesťanů. Je to jednoduché, ale opravdové znamení Božího království.

     

    (26. 7.)

    V den památky svatých Jáchyma a Anny, Ježíšových „prarodičů“, chci vyzvat mladé lidi ke gestům něžnosti vůči starším, zvláště těm nejosamělejším, ať už doma, nebo v domovech pro seniory.

     

    (26. 7.)

    Nebeské království je protikladem zbytečných věcí, které nabízí svět, je protikladem banálního života: Je to poklad, který každý den obnovuje náš život a rozšiřuje nám obzory.

     

    (25. 7.)

    Pravý poutník by se měl přizpůsobit tempu nejpomalejšího člověka. Také Ježíš to dokáže. On je naším společníkem na pouti. On bere ohled na naše situace, nezrychluje krok. On je Pánem trpělivosti.

    Papež František 11. - 24. 7. 2020

    (22. 7.)

    Proroctví vzniká tehdy, když se člověk nechá Bohem provokovat, a ne tehdy, když se usídlí ve svém pohodlí a udržuje vše pod kontrolou.

     

    (21. 7.)

    Pokud je láska k rodičům a dětem naplněna a očištěna láskou Boží, potom se stává skutečně plodnou, a nese v rodině samotné i daleko za ní dobré ovoce.

     

    (19. 7.)

    V podobenství o pleveli mezi pšenicí v dnešním evangeliu (Mt 13, 24-43) nám Ježíš přibližuje Boží trpělivost a otvírá tak naše srdce naději.

     

    (14. 7.)

    V den posledního soudu nebudeme souzeni za naše ideje, ale za soucit, který jsme projevili druhým.

     

    (12. 7.)

    Dnešní evangelium (Mt 13, 1-23) nám připomíná, že Boží slovo je semenem, které Bůh velkoryse rozsévá. Pokud chceme, můžeme se stát dobrou půdou, abychom nechali semeno Božího slova zrát. Na nás záleží, zda přinese plody.

     

    (11. 7.)

    Svatý Benedikt, patron Evropy, nám může ukázat na současném křesťanství, jak z víry vzniká radostná naděje, která je schopna změnit svět.