Papež František 4. - 10. 7. 2020

    (9. 7.)

    Víra je buď misionářská, nebo to není žádná víra. Přivádí tě k tomu, abys vyšel ze sebe. Víra musí být předávána – ne přesvědčováním, ale nabídnutím víry jako pokladu. Pán nám pomáhá žít víru otevřených dveří, víru transparentní. 

     

    (8. 7.)

    V den výročí mé návštěvy Lampedusy se modleme, abychom poznávali Ježíšovu tvář ve tvářích těch, kteří kvůli mnoha nespravedlnostem ve světě dále trpí tím, že jsou nuceni k útěku ze svých zemí.

     

    (6. 7.)

    Víra nám umožňuje chodit s Ježíšem po cestách světa s jistotou, že síla jeho Ducha přemůže síly zla a podrobí je moci Boží lásky.

     

    (5. 7.)

    V dnešním evangeliu (Mt 11, 25-30) chválí Ježíš Boha Otce za to, že tajemství svého království „skryl před moudrými a chytrými“ a „zjevil je maličkým“, což znamená všem, kteří cítí, že ho potřebují a všechno očekávají od něho.

    Papež František 27. 6. - 3. 7. 2020

    (3. 7.)

    Křesťanská radost vzniká slyšením a přijímáním radostného poselství o smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Kdo věří tomuto poselství, ten ví, že náš život se zrodil z Boží lásky.

     

    (2. 7.)

    Rodiny musí být chráněny. Je mnoho nebezpečí, kterým jsou vystaveny. Každodenní životní rytmus, stres…otcové si někdy zapomínají hrát se svými dětmi. Církev musí rodiny podporovat, musí stát při nich a pomáhat jim. Nacházet cestu k překonávání všech těžkostí. Modleme se za to, abychom rodiny v dnešním světě doprovázeli láskou, respektem a radou. A zvláště za to, aby jim státy poskytovaly ochranu.

     

    (1. 7.)

    Zlý nikdy nepřináší pokoj. Nejdříve nás opojí a potom v nás zanechá hořkost. Boží hlas neslibuje nikdy žádné laciné potěšení. Zve nás, abychom vyšli ze svého ega, a tak našli skutečné dobro a pokoj.

     

    (30. 6.)

    Dnes vzpomínáme na první mučedníky římské církve. Zanechali nám dědictví, které máme chránit a následovat: Evangelium lásky a milosrdenství. Křesťanští mučedníci všech časů jsou muži a ženy pokoje, i v pronásledování.  

     

    (29. 6.)

    Stejně tak jako Pán proměnil Šimona v Petra, volá každého z nás, abychom se stávali živými kameny, kterými On může obnovit církev a lidstvo.

     

    (29. 6.)

    V den svátku apoštolů Petra a Pavla bych rád zmínil dvě klíčová slova: Jednota a proroctví. Pán se nás ptá: „Chceš spolupracovat na vytváření jednoty? Chceš být prorokem mého nebeského království na zemi? Najděme odvahu mu říci: „Ano, já chci“.

     

    (28. 6.)

    Vděčnost Boha Otce můžeme bohatě splácet i nejmenšími gesty lásky a služby našim bratřím a sestrám.

     

    (28. 6.)

    Ježíš řekl svým učedníkům: „Kdo nebere na sebe svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden“. Není opravdová láska bez kříže, bez ceny, kterou musí člověk osobně platit. Kříž nepůsobí strach, když ho neseme s Ježíšem. On stojí vždy při nás.

     

    (27. 6.)

    Když hledáš smysl života, ale nemůžeš ho najít, a svůj život maříš hledáním „náhrady lásky“ jako je bohatství, kariéra, zábava a jiné závislosti, nech na sebe Ježíše pohlédnout, a poznáš, že jsi vždy milován.

    Papež František 20. - 26. 6. 2020

    (26. 6.)

    Jen ten, kdo se dívá srdcem, vidí správně, neboť může vidět to vnitřní. Vidí lidi i přes jejich chyby, bratry a sestry i přes jejich slabosti, vidí naději ve všech těžkostech, vidí Boha ve všem.

     

    (25. 6.)

    Tento nový začátek vychází z mnoha svědectví velkorysé a bezpodmínečné lásky. Ukazuje nám, jak moc potřebujeme blízkost, péči, oběť pro druhé a vzájemnost. Jen tak můžeme vyjít z této krize silnější.

     

    (24. 6.)

    Modlitba vychází z přesvědčení, že náš život není obyčejný, ale je úžasným tajemstvím. Probouzí v nás poezii, hudbu, vděčnost, chvály, ale také nářky a prosby.

     

    (24. 6.)

    Narození Jana Křtitele, jehož rodiče byli již pokročilého věku, ukazuje, že Bůh překračuje naše myšlení a naše omezené lidské schopnosti. Svěřme se Božímu tajemství a važme si pokorně všeho, co pro nás Bůh vykonal.

     

    (23. 6.)

    Bůh nás stvořil pro společenství a bratrství. Právě v poslední době je zřejmé, že se mýlíme, když si myslíme, že máme hledět jenom na sebe samé. Dávejme pozor, abychom tomuto omylu nepodléhali.

     

    (22. 6.)

    Boží slovo je nám dáno jako slovo života. Proměňuje a obnovuje, neodsuzuje, ale uzdravuje a dává odpuštění. Boží slovo osvětluje naši cestu.

     

    (21. 6.)

    V evangeliu této neděle (Mt 10, 26-33) nás Ježíš povzbuzuje, abychom neměli strach, abychom se silou a důvěrou dokázali čelit životním výzvám. Ve všech nebezpečích je náš život pevně v rukou Boha, který nás miluje a chrání.

     

    (20. 6.)

    Milí lékaři a pečovatelé, my všichni můžeme vidět, jak mnoho dobrého jste v této obtížné situaci vykonali. I když jste byli vyčerpaní, pokračovali jste v profesionální a nesobecké práci. To dává naději. Patří vám mé uznání a můj upřímný dík.

     

    (20. 6.)

    V uprchlících a vyhnancích je Ježíš přítomný. Jsme povoláni, abychom v jejich tvářích poznávali tvář Kristovu, která na nás tázavě pohlíží. A potom se můžeme stát těmi, kteří mu děkují za to, že je milujeme a můžeme jim sloužit.

    Papež František 13. - 19. 6. 2020

    (19. 6.)

    Pán na nás vždy pohlíží s milosrdenstvím. Nemějme strach se mu přiblížit! On má milosrdné srdce! Když mu ukážeme naše vnitřní zranění, naše hříchy, vždy je odpouští. On je čisté milosrdenství! Pojďme k Ježíši!

     

    (18. 6.)

    Pán nemůže přijít do tvrdého, ideologického srdce. Pán přichází do srdce, které je podobné jeho: do otevřeného a soucitného srdce.

     

    (17. 6.)

    Modlit se znamená prosit za svět, a mít na paměti, že přes všechnu jeho křehkost patří stále Bohu.

     

    (16. 6.)

    Pán nás volá, abychom si pamatovali, opravovali, znovu stavěli a společně konali, abychom nezapomínali na ty, kdo trpí.

     

    (15. 6.)

    Duch svatý je principem naší jednoty. Připomíná nám, že jsme milované Boží děti. Každý z nás je jiný. Máme však jednoho Pána, Ježíše a jednoho Otce, a proto jsme bratři a sestry.

     

    (14. 6.)

    Pán, který se nám dává v jednoduchosti chleba, nás zve, abychom nemarnili život honbou za mnoha zbytečnými věcmi, které vytvářejí závislosti a zanechávají prázdno.

     

    (14. 6.)

    Pán ví: zlo a hřích nejsou naší identitou; jsou to nemoci, infekce. Ježíš přichází, aby nás uzdravil eucharistií, která je „protitělem“ k obsahu naší negativně infikované paměti. S Ježíšem se můžeme imunizovat proti smutku.

     

    (14. 6.)

    Bůh ví, jak slabá je naše paměť, a tak pro nás učinil něco neuvěřitelného: zanechal nám oslavu této paměti. Zanechal nám chléb, ve kterém je On živě a pravdivě přítomen s celou chutí své lásky.

     

    (13. 6.)

    Prosme o milost setkávat se s každým jako s bratrem a nikoho nevidět jako nepřítele.

     

    (13. 6.)

    „Otvírej svou dlaň chudému“ (Sir 7, 32). Časem osvědčená moudrost může tuto větu představit téměř jako svatý kodex našeho chování.