Papež František 1. - 6. 11. 2020

    (5. 11.)

    Modlitba za zemřelé, v důvěře, že budou žít s Bohem, může být přínosem také pro nás. Vede nás k tomu, abychom měli pravdivý pohled na život; otevírá nás skutečné svobodě, protože nás připravuje na to, abychom vždy hledali věčné dobro.

     

    (4. 11.)

    Učme se od Ježíše Krista, mistra modlitby, že modlitba je především nasloucháním a setkáním s Bohem. Je to umění, které je třeba vytrvale praktikovat. Modlitba nám umožňuje vnímat, že všechno pochází od Boha a v něm má svůj cíl.

     

    (2. 11.)

    Dnes se modlíme za všechny naše zemřelé, zejména za oběti koronaviru: za ty, kteří zemřeli osamělí a bez láskyplné přítomnosti svých blízkých; a za všechny, kteří věnovali svůj život službě nemocným.  

     

    (1. 11.)

    Rozhodnout se pro chudobu, čistotu, milosrdenství; důvěřovat Bohu v chudobě v duchu i v utrpení; hledat spravedlnost a mír – to znamená plavat proti proudu. Všichni svatí a požehnaní šli touto cestou evangelia.

     

    (1. 11.)

    Každý svatý je poselstvím, které Duch svatý čerpá z bohatství Ježíše Krista a dává svému lidu.

    Papež František 24. - 30. 10. 2020

    (30. 10.)

    Ježíš nás vyzývá, abychom odložili každý rozdíl, a postavili se tváří v tvář k utrpení každého člověka.

     

    (28. 10.)

    „Ty jsi můj milovaný syn“ (Lk 3, 22). Tato jednoduchá věta nám dává tušit tajemství Ježíše a jeho srdce vždy obráceného k Otci. Ježíš nám dal vlastní modlitbu, tj. jeho láskyplný rozhovor s Otcem.

     

    (27. 10.)

    Kdo miluje, má jistotu, že se neztratí nic z toho, co s láskou vykonal, že se neztratí žádný skutek lásky k Bohu, žádné velkorysé úsilí ani bolestná trpělivost. To vše působí ve světě jako oživující síla.

     

    (26. 10.)

    Vstřícnost nás osvobozuje od krutosti, která někdy proniká do mezilidských vztahů, od starostí, které nám brání myslet na druhé, od roztěkanosti, která ignoruje, že i ostatní mají právo být šťastní.

     

    (25. 10.)

    Láska k Bohu, která není vyjádřena láskou k bližnímu, není žádná opravdová láska; a stejně tak není žádná opravdová láska k bližnímu ta, která neoživuje vztah s Bohem.

    Papež František 17. - 23. 10. 2020

    (23. 10.)

    Ten, kdo nepraktikuje bratrskou nezištnost, dělá ze svého života náročný podnik. Počítá, co dává, a co na oplátku dostává. Ale Bůh dává zdarma, ano, „nechává slunci vycházet pro zlé i dobré“ (Mt 5, 45).

     

    (21. 10.)

    Modlitba je středem života. Kdekoli se modlíme, tam mají bratři a sestry význam. Kdo se modlí k Bohu, miluje také Boží děti. Kdo ctí Boha, váží si také lidí.

     

    (20. 10.)

    „Dost“! Říká Ježíš, když mu učedníci před jeho utrpením ukazují dva meče. Toto Ježíšovo „dost“! přečká staletí a dnes nás důrazně nabádá: „Dost mečů, zbraní, násilí“!

     

    (20. 10.)

    Evangelium „spasím se sám“ není evangeliem spásy. Je to falešné evangelium, které vnucuje kříž ostatním. Pravé evangelium oproti tomu bere kříže druhých na vlastní ramena.

     

    (18. 10.)

    Příslušnost ke Kristu a výsledný životní styl neoddělují věřícího od světa. Spíše ho činí protagonistou služby poskytované z lásky ke společnému dobru.

     

    (17. 10.)

    Musíme zaměřit své povědomí na to, že problémy naší doby budeme řešit buď společně, nebo vůbec: chudoba, úpadek a utrpení části Země jsou živnou půdou pro problémy, které nakonec ovlivní celou planetu.

    Papež František 10. - 16. 10. 2020

    (15. 10.)

    Dnes slavíme sv. Terezii od Ježíše, učitelku modlitby. Učí nás, že modlitba je výrazem přátelství s Pánem, který nás stále miluje. S Bohem nás nic nemůže vyrušit ani vyděsit, protože „Bůh sám stačí“.

     

    (14. 10.)

    V modlitbě vložme své starosti a problémy do Božích rukou a věřme, že nás vyslyší. Neboť on ví, co potřebujeme, a dá nám, co je pro nás dobré.

     

    (13. 10.)

    Něha je láska, která se stává blízkou a konkrétní. Je to hnutí, které vychází ze srdce, a zasahuje oči, uši a ruce. Něha je cestou, kterou prošli nejodvážnější muži a ženy.

     

    (12. 10.)

    Nestačí přijmout pozvání následovat Pána. Člověk musí být také připraven na cestu obrácení, která mění srdce. Šat milosrdenství, které nám Bůh neustále nabízí, je nezištným darem jeho milosti.

     

    (11. 10.)

    Navzdory všem vnějším zdáním je každý nekonečně svatý a zaslouží si naši lásku a oddanost. Pokud se mi tedy podaří zlepšit život byť jedinému člověku, má mé nasazení smysl.

     

    (11. 10.)

    Plnosti dosahujeme tehdy, když boříme zdi a naplňujeme naše srdce tvářemi a jmény.

     

    (10. 10.)

    Každý člověk má právo žít důstojně a plně se rozvíjet, i když se narodil nebo vyrůstal s omezeními; jeho nesmírná lidská důstojnost není založena na okolnostech, ale na hodnotě jeho bytí. 

     

    (10. 10.)

    Všichni křesťané a lidé dobré vůle jsou dnes povoláni bojovat nejen za zrušení trestu smrti, ale také za zlepšení životních podmínek ve věznicích a respektování lidské důstojnosti osob zbavených svobody.

    Papež František 3. - 9. 10. 2020

    Tentokrát je tweetů papeže Františka trochu více :). Většina je z jeho nové encykliky FRATELLI TUTTI, kterou vydal v neděli 4. 10. 2020. Název se nepřekládá, v češtině by však mohl znít „Všichni bratři“ nebo „Všichni sourozenci“.

     

    (9. 10.)

    Láska k druhému nás vybízí k tomu, abychom chtěli to nejlepší pro jeho život. Pouze tehdy, když rozvíjíme tento druh vzájemných vztahů, bude možné společné přátelství, které nikoho nevylučuje, a bratrství, které je otevřené pro všechny.

     

    (9. 10.)

    My věřící si to musíme všichni uvědomit: láska je na prvním místě; láska nikdy nesmí být zneužita; největším nebezpečím je nemilovat. (srov. 1 Kor 13, 1-13)

     

    (8. 10.)

    Nikdo nebyl pokřtěn jako kněz nebo biskup. Všichni jsme byli pokřtěni jako laici. Laici jsou protagonisty církve. Dnes je obzvláště nutné rozšířit prostor pro účinnější ženskou přítomnost v církvi. Pro přítomnost laiků samozřejmě, ale je třeba zdůraznit přítomnost žen, protože ženy jsou často ignorovány. Musíme podporovat integraci žen na místech, kde se přijímají důležitá rozhodnutí. Modleme se, aby laici, a zvláštním způsobem ženy, v síle křtu více působili na odpovědných místech v církvi, aniž by upadli do klerikalismu, který charisma laiků narušuje.  

     

    (8. 10.)

    Po cestě bratrství, jak v malém, tak i ve velkém, mohou jít pouze lidé svobodného ducha, kteří jsou připraveni na skutečná setkání. 

     

    (8. 10.)

    Víra v Boha a jeho uctívání nejsou zárukou toho, že člověk bude žít tak, jak si to Bůh přeje. Pokud však člověk žije víru tak, že má srdce otevřené pro ostatní, znamená to i skutečnou otevřenost Bohu.

     

    (7. 10.)

    Cesta bratrství má také matku – totiž Marii. V síle Vzkříšeného stojí na počátku nového světa, kde jsme všichni bratři a sestry, a kde vládne spravedlnost a mír.

     

    (7. 10.)

    Jako věřící jsme přesvědčeni o tom, že bez otevřenosti k Otci všeho nemůže existovat žádný solidní a pevný základ pro povolání k bratrství.

     

    (7. 10.)

    Zkušebním místem pro modlitbu je konkrétní láska k bližním.

     

    (6. 10.)

    Pojďme snít, jako jediné lidstvo, jako společníci stejného lidského těla, jako děti téže země, která je naším domovem, každý s bohatstvím své víry nebo přesvědčení, každý se svým vlastním hlasem, všichni sourozenci.

     

    (6. 10.)

    Mám největší přání, abychom v této době, která nám byla dána k životu, uznali důstojnost každého člověka, a probudili se v celosvětovém úsilí o bratrství.

     

    (5. 10.)

    Není možné být lhostejný k utrpení; nemůžeme dovolit, aby někdo zůstal „na okraji života“. Musí nás to vést k tomu, že se vzdáme svého klidu a budeme lidským utrpením podněcováni k vnímání důstojnosti života.

     

    (5. 10.)

    Milosrdný Samaritán ukázal svými gesty, že existence každého z nás je spojena s existencí toho druhého: Život není žádným volně plynoucím časem, ale časem setkávání. 

     

    (4. 10.)

    Péče o svět, který nás obklopuje a udržuje, znamená péči o nás samotné. Musíme se však spojit v jedno společenství, které obývá společný domov.

     

    (4. 10.)

    Sv. František z Assisi, tento svatý bratrské lásky, jednoduchosti a štěstí, který mě inspiroval k napsání encykliky Laudato Si, mě znovu motivuje, abych věnoval tuto novou encykliku bratrství a společnému přátelství.

     

    (4. 10.)

    Podobenství o vinařích (Mt 21, 33-43) je varováním pro všechny časy, včetně našeho. Vinice patří Pánu, ne nám. A Bůh očekává od těch, které poslal, aby pracovali na jeho vinici, že budou přinášet ovoce.

     

    (4. 10.)

    Sv. František z Assisi nás povzbuzuje k věrnosti Písmu svatému, k tomu, abychom vnímali přírodu jako velkolepou knihu, skrze niž k nám Bůh promlouvá, a nechává zazářit své kráse a dobrotě.

     

    (3. 10.)

    Nabízím tuto sociální encykliku jako skromný příspěvek k zamyšlení. Vzhledem k určitým současným praktikám vylučování nebo ignorování ostatních chceme odpovědět novým snem o bratrství a společenském přátelství.

     

    (3. 10.)

    Úsilí o budování spravedlivé společnosti zahrnuje také schopnost bratrství a ducha lidského společenství.