Papež František 3. - 9. 10. 2020

    Tentokrát je tweetů papeže Františka trochu více :). Většina je z jeho nové encykliky FRATELLI TUTTI, kterou vydal v neděli 4. 10. 2020. Název se nepřekládá, v češtině by však mohl znít „Všichni bratři“ nebo „Všichni sourozenci“.

     

    (9. 10.)

    Láska k druhému nás vybízí k tomu, abychom chtěli to nejlepší pro jeho život. Pouze tehdy, když rozvíjíme tento druh vzájemných vztahů, bude možné společné přátelství, které nikoho nevylučuje, a bratrství, které je otevřené pro všechny.

     

    (9. 10.)

    My věřící si to musíme všichni uvědomit: láska je na prvním místě; láska nikdy nesmí být zneužita; největším nebezpečím je nemilovat. (srov. 1 Kor 13, 1-13)

     

    (8. 10.)

    Nikdo nebyl pokřtěn jako kněz nebo biskup. Všichni jsme byli pokřtěni jako laici. Laici jsou protagonisty církve. Dnes je obzvláště nutné rozšířit prostor pro účinnější ženskou přítomnost v církvi. Pro přítomnost laiků samozřejmě, ale je třeba zdůraznit přítomnost žen, protože ženy jsou často ignorovány. Musíme podporovat integraci žen na místech, kde se přijímají důležitá rozhodnutí. Modleme se, aby laici, a zvláštním způsobem ženy, v síle křtu více působili na odpovědných místech v církvi, aniž by upadli do klerikalismu, který charisma laiků narušuje.  

     

    (8. 10.)

    Po cestě bratrství, jak v malém, tak i ve velkém, mohou jít pouze lidé svobodného ducha, kteří jsou připraveni na skutečná setkání. 

     

    (8. 10.)

    Víra v Boha a jeho uctívání nejsou zárukou toho, že člověk bude žít tak, jak si to Bůh přeje. Pokud však člověk žije víru tak, že má srdce otevřené pro ostatní, znamená to i skutečnou otevřenost Bohu.

     

    (7. 10.)

    Cesta bratrství má také matku – totiž Marii. V síle Vzkříšeného stojí na počátku nového světa, kde jsme všichni bratři a sestry, a kde vládne spravedlnost a mír.

     

    (7. 10.)

    Jako věřící jsme přesvědčeni o tom, že bez otevřenosti k Otci všeho nemůže existovat žádný solidní a pevný základ pro povolání k bratrství.

     

    (7. 10.)

    Zkušebním místem pro modlitbu je konkrétní láska k bližním.

     

    (6. 10.)

    Pojďme snít, jako jediné lidstvo, jako společníci stejného lidského těla, jako děti téže země, která je naším domovem, každý s bohatstvím své víry nebo přesvědčení, každý se svým vlastním hlasem, všichni sourozenci.

     

    (6. 10.)

    Mám největší přání, abychom v této době, která nám byla dána k životu, uznali důstojnost každého člověka, a probudili se v celosvětovém úsilí o bratrství.

     

    (5. 10.)

    Není možné být lhostejný k utrpení; nemůžeme dovolit, aby někdo zůstal „na okraji života“. Musí nás to vést k tomu, že se vzdáme svého klidu a budeme lidským utrpením podněcováni k vnímání důstojnosti života.

     

    (5. 10.)

    Milosrdný Samaritán ukázal svými gesty, že existence každého z nás je spojena s existencí toho druhého: Život není žádným volně plynoucím časem, ale časem setkávání. 

     

    (4. 10.)

    Péče o svět, který nás obklopuje a udržuje, znamená péči o nás samotné. Musíme se však spojit v jedno společenství, které obývá společný domov.

     

    (4. 10.)

    Sv. František z Assisi, tento svatý bratrské lásky, jednoduchosti a štěstí, který mě inspiroval k napsání encykliky Laudato Si, mě znovu motivuje, abych věnoval tuto novou encykliku bratrství a společnému přátelství.

     

    (4. 10.)

    Podobenství o vinařích (Mt 21, 33-43) je varováním pro všechny časy, včetně našeho. Vinice patří Pánu, ne nám. A Bůh očekává od těch, které poslal, aby pracovali na jeho vinici, že budou přinášet ovoce.

     

    (4. 10.)

    Sv. František z Assisi nás povzbuzuje k věrnosti Písmu svatému, k tomu, abychom vnímali přírodu jako velkolepou knihu, skrze niž k nám Bůh promlouvá, a nechává zazářit své kráse a dobrotě.

     

    (3. 10.)

    Nabízím tuto sociální encykliku jako skromný příspěvek k zamyšlení. Vzhledem k určitým současným praktikám vylučování nebo ignorování ostatních chceme odpovědět novým snem o bratrství a společenském přátelství.

     

    (3. 10.)

    Úsilí o budování spravedlivé společnosti zahrnuje také schopnost bratrství a ducha lidského společenství.

    Papež František 26. 9. - 2. 10. 2020

    (2. 10.)

    Kéž stále rosteme ve vědomí, že všichni žijeme ve společném domě jako členové jedné rodiny!

     

    (1. 10.)

    Příklad svaté Terezie z Lisieux nás zve, abychom šli po „malé cestě“ lásky a nepropásli příležitost k úsměvu, k jakémukoli malému gestu, které šíří mír a přátelství.

     

    (30. 9.)

    Nevracejme se k „normálnosti“, která byla nemocná nespravedlností a zhoršováním životního prostředí. Normálností, ke které jsme povoláni, je Boží království, kde je chléb pro všechny, kde každý může přispět svým dílem a mít účast s druhými. 

     

    (30. 9.)

    Vášnivá láska k Písmu svatému, upřímná a něžná láska k Božímu slovu je dědictví, které svatý Jeroným svým životem a svým dílem zanechal církvi.

     

    (28. 9.)

    Všemohoucí Bože, Ty jsi přítomen v celém vesmíru i v nejmenším ze svých tvorů. Vlij nám sílu své lásky, abychom dokázali pečovat o život a krásu stvoření. 

     

    (27. 9.)

    Dnešní evangelium (Mt 21, 28-32) popisuje způsob křesťanského života, který nespočívá ve snech a krásných přáních, ale v konkrétním závazku stále více se otevírat Boží vůli a lásce k druhým.

     

    (27. 9.)

    Dnes slavíme památku sv. Vincence z Pauly, patrona všech spolků, které se věnují charitě. Kéž nás jeho příklad vede k radostné a nezištné službě těm, kteří to nejvíce potřebují a otvírá nás pohostinnosti a daru života.

    Papež František 19. - 25. 9. 2020

    (25. 9.)

    Pandemie nám ukázala, že nemůžeme žít jeden bez druhého. OSN vznikla, aby spojila národy – jako most mezi nimi; využijme toho, abychom budoucnost, kterou si přejeme, budovali společně.

     

    (23. 9.)

    Cesta solidarity vyžaduje subsidiaritu. Skutečná solidarita neexistuje bez účasti všech, bez příspěvku rodin, sdružení, družstev, malých podniků, občanské společnosti.

     

    (22. 9.)

    Lidská existence je založena na třech základních, úzce souvisejících vztazích: vztahu k Bohu, k bližnímu a k zemi.

     

    (21. 9.)

    Cesta usmíření vyžaduje trpělivost a důvěru. Člověk nedosáhne míru, pokud v něj nedoufá.

     

    (21. 9.)

    Musíme usilovat o skutečné bratrství, založené na našem společném původu v Bohu. Touha po míru je zapsána hluboko v srdci člověka a my nemůžeme mít žádný menší cíl.

     

    (20. 9.)

    Ten, kdo myslí podle lidské logiky, tj. spoléhá se na vlastní schopnosti, bude poslední místo první. Naproti tomu ti, kdo se pokorně svěří Otcově milosrdenství, budou prvními. (srov. Mt 20, 1-16).

     

    (19. 9.)

    Jsme povoláni, abychom byli nástroji Boha Otce, ve snaze o to, aby naše planeta mohla být takovou, o jaké snil, když ji stvořil, v kráse, míru a plnosti. 

    Papež František 12. - 18. 9. 2020

    (18. 9.)

    Každý je důležitý v Božích očích, každý může kousek světa znečištěného lidskou chamtivostí vést k dobrému, jak to chce Stvořitel.

     

    (16. 9.)

    Jak učilo mnoho duchovních autorů, nebe, země, moře, každé stvoření má obraznou nebo mystickou schopnost vztahovat se ke Stvořiteli a ke společenství se stvořením.

     

    (15. 9.)

    Tak jako Maria se zkroušeným srdcem plakala nad Ježíšem, tak má nyní soucit s chudými, kteří nesou těžký kříž, a se stvořením, které je lidskou silou ničeno.

     

    (14. 9.)

    Zjevení Boží lásky k nám se zdá být pošetilé. Pokaždé, když hledíme na Ukřižovaného, nacházíme tuto lásku. Ukřižovaný je velkou knihou Boží lásky.

     

    (13. 9.)

    Kolik utrpení, kolik slz, kolik válek by nemuselo být, kdyby v našich životech vládlo odpuštění a milosrdenství.

     

    (13. 9.)

    V dnešním evangeliu (Mt 18, 21-35) nás Ježíš vybízí, abychom byli otevření moci odpuštění, protože ne všechno v životě lze vyřešit pouze spravedlností. Potřebujeme lásku a milosrdenství.

     

    (12. 9.)

    Příroda je plná slov lásky. Ale jak je můžeme slyšet uprostřed neustálého hluku a v neustálé roztěkanosti?

    Papež František 5. - 11. 9. 2020

    (11. 9.)

    Věřící se nedívá na svět zvenčí, ale zevnitř, a uznává pouta, kterými nás nebeský Otec spojil se všemi bytostmi.

     

    (10. 9.)

    V této dramatické situaci pandemie, tváří v tvář tolika rozpadlým jistotám, tolika zklamaným očekáváním, a v této tíživé opuštěnosti, říká Ježíš každému z nás: „Jen odvahu! Můžeš otevřít své srdce mé lásce a pocítit Boží pomoc.“

     

    (9. 9.)

    Společné dobro vyžaduje účast všech. Když každý hraje svou roli a nikdo není vyloučen, můžeme obnovit naše vztahy na komunitní, národní a mezinárodní úrovni, a také znovu souznít s životním prostředím.

     

    (9. 9.)

    Milovat každého, i nepřátele je obtížné – ano, je to umění! Avšak toto umění je možné se naučit a zlepšit. Pravá láska, která přináší plody a dává svobodu, se chce rozšířit a zahrnout každého. Tato láska pečuje, léčí a koná dobro.

     

    (9. 9.)

    Virus, který nezná žádné bariéry, hranice nebo kulturní a politické rozdíly, musí narazit na lásku bez bariér, hranic a rozdílů.

     

    (9. 9.)

    Křesťanská odpověď na důsledky pandemie je založena na lásce, především na lásce Boží, která nás vždy předchází. Když tuto Boží lásku přijmeme, můžeme na ni podobným způsobem odpovídat. 

     

    (8. 9.)

    Maria, matka, která se starala o Ježíše, stará se s láskou a mateřským soucitem také o tento zraněný svět.

     

    (7. 9.)

    Svět je víc než problém, který je třeba vyřešit. Je to radostné tajemství, které můžeme chválit.

     

    (6. 9.)

    Občas je zapotřebí větší lásky k získání bližního. V dnešním evangeliu (Mt 18, 15-20) nás Ježíš zve, abychom vložili bratra/sestru do jeho rukou: neboť jen láska Otcova je větší než láska všech sourozenců dohromady.

     

    (5. 9.)

    Matko Terezo, neúnavná pracovnice charity, pros za nás, aby naše činy byly vždy formovány nezištnou láskou ke všem, bez rozdílu řeči, kultury, národa nebo náboženství.