Papež František 25. - 31. 7. 2020

    (31. 7.)

    Svatý Ignác nás učí pokoře, která nás každý den vede k poznání, že Boží království nebudujeme my sami, ale vždy milost Boží, která v nás působí. Jsme křehké nádoby, ve kterých však neseme a předáváme obrovský poklad.

     

    (30. 7.)

    Přátelství je dar života a Boží dar. Věrní přátelé, kteří při nás stojí v těžkých momentech, jsou odrazem Boží lásky, jeho útěchy a jeho láskyplné přítomnosti.

     

    (29. 7.)

    Lidé, kteří se modlí, ví, že naděje je silnější než sklíčenost. Věří tomu, že láska je mocnější než smrt, a že jednoho dne určitě zvítězí, i když nevíme, kdy a jak se to stane.

     

    (27. 7.)

    Když nám někdo prokáže laskavost, neměli bychom si myslet, že je to samozřejmost. Vděčnost, poděkování, je v první linii dobrých mravů, ale je také znamením křesťanů. Je to jednoduché, ale opravdové znamení Božího království.

     

    (26. 7.)

    V den památky svatých Jáchyma a Anny, Ježíšových „prarodičů“, chci vyzvat mladé lidi ke gestům něžnosti vůči starším, zvláště těm nejosamělejším, ať už doma, nebo v domovech pro seniory.

     

    (26. 7.)

    Nebeské království je protikladem zbytečných věcí, které nabízí svět, je protikladem banálního života: Je to poklad, který každý den obnovuje náš život a rozšiřuje nám obzory.

     

    (25. 7.)

    Pravý poutník by se měl přizpůsobit tempu nejpomalejšího člověka. Také Ježíš to dokáže. On je naším společníkem na pouti. On bere ohled na naše situace, nezrychluje krok. On je Pánem trpělivosti.

    Papež František 11. - 24. 7. 2020

    (22. 7.)

    Proroctví vzniká tehdy, když se člověk nechá Bohem provokovat, a ne tehdy, když se usídlí ve svém pohodlí a udržuje vše pod kontrolou.

     

    (21. 7.)

    Pokud je láska k rodičům a dětem naplněna a očištěna láskou Boží, potom se stává skutečně plodnou, a nese v rodině samotné i daleko za ní dobré ovoce.

     

    (19. 7.)

    V podobenství o pleveli mezi pšenicí v dnešním evangeliu (Mt 13, 24-43) nám Ježíš přibližuje Boží trpělivost a otvírá tak naše srdce naději.

     

    (14. 7.)

    V den posledního soudu nebudeme souzeni za naše ideje, ale za soucit, který jsme projevili druhým.

     

    (12. 7.)

    Dnešní evangelium (Mt 13, 1-23) nám připomíná, že Boží slovo je semenem, které Bůh velkoryse rozsévá. Pokud chceme, můžeme se stát dobrou půdou, abychom nechali semeno Božího slova zrát. Na nás záleží, zda přinese plody.

     

    (11. 7.)

    Svatý Benedikt, patron Evropy, nám může ukázat na současném křesťanství, jak z víry vzniká radostná naděje, která je schopna změnit svět.

    Papež František 4. - 10. 7. 2020

    (9. 7.)

    Víra je buď misionářská, nebo to není žádná víra. Přivádí tě k tomu, abys vyšel ze sebe. Víra musí být předávána – ne přesvědčováním, ale nabídnutím víry jako pokladu. Pán nám pomáhá žít víru otevřených dveří, víru transparentní. 

     

    (8. 7.)

    V den výročí mé návštěvy Lampedusy se modleme, abychom poznávali Ježíšovu tvář ve tvářích těch, kteří kvůli mnoha nespravedlnostem ve světě dále trpí tím, že jsou nuceni k útěku ze svých zemí.

     

    (6. 7.)

    Víra nám umožňuje chodit s Ježíšem po cestách světa s jistotou, že síla jeho Ducha přemůže síly zla a podrobí je moci Boží lásky.

     

    (5. 7.)

    V dnešním evangeliu (Mt 11, 25-30) chválí Ježíš Boha Otce za to, že tajemství svého království „skryl před moudrými a chytrými“ a „zjevil je maličkým“, což znamená všem, kteří cítí, že ho potřebují a všechno očekávají od něho.

    Papež František 27. 6. - 3. 7. 2020

    (3. 7.)

    Křesťanská radost vzniká slyšením a přijímáním radostného poselství o smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Kdo věří tomuto poselství, ten ví, že náš život se zrodil z Boží lásky.

     

    (2. 7.)

    Rodiny musí být chráněny. Je mnoho nebezpečí, kterým jsou vystaveny. Každodenní životní rytmus, stres…otcové si někdy zapomínají hrát se svými dětmi. Církev musí rodiny podporovat, musí stát při nich a pomáhat jim. Nacházet cestu k překonávání všech těžkostí. Modleme se za to, abychom rodiny v dnešním světě doprovázeli láskou, respektem a radou. A zvláště za to, aby jim státy poskytovaly ochranu.

     

    (1. 7.)

    Zlý nikdy nepřináší pokoj. Nejdříve nás opojí a potom v nás zanechá hořkost. Boží hlas neslibuje nikdy žádné laciné potěšení. Zve nás, abychom vyšli ze svého ega, a tak našli skutečné dobro a pokoj.

     

    (30. 6.)

    Dnes vzpomínáme na první mučedníky římské církve. Zanechali nám dědictví, které máme chránit a následovat: Evangelium lásky a milosrdenství. Křesťanští mučedníci všech časů jsou muži a ženy pokoje, i v pronásledování.  

     

    (29. 6.)

    Stejně tak jako Pán proměnil Šimona v Petra, volá každého z nás, abychom se stávali živými kameny, kterými On může obnovit církev a lidstvo.

     

    (29. 6.)

    V den svátku apoštolů Petra a Pavla bych rád zmínil dvě klíčová slova: Jednota a proroctví. Pán se nás ptá: „Chceš spolupracovat na vytváření jednoty? Chceš být prorokem mého nebeského království na zemi? Najděme odvahu mu říci: „Ano, já chci“.

     

    (28. 6.)

    Vděčnost Boha Otce můžeme bohatě splácet i nejmenšími gesty lásky a služby našim bratřím a sestrám.

     

    (28. 6.)

    Ježíš řekl svým učedníkům: „Kdo nebere na sebe svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden“. Není opravdová láska bez kříže, bez ceny, kterou musí člověk osobně platit. Kříž nepůsobí strach, když ho neseme s Ježíšem. On stojí vždy při nás.

     

    (27. 6.)

    Když hledáš smysl života, ale nemůžeš ho najít, a svůj život maříš hledáním „náhrady lásky“ jako je bohatství, kariéra, zábava a jiné závislosti, nech na sebe Ježíše pohlédnout, a poznáš, že jsi vždy milován.