Papež František 29. 8. - 4. 9. 2020

    (4. 9.)

    Zaslechněme nyní, v době stvoření její puls. Chce nám odhalovat a sdělovat Boží slávu, chce nám pomáhat neustále nacházet Pána všeho bytí a navracet se k němu.

     

    (3. 9.)

    Ustaraný hlas stvoření nás dnes vybízí, abychom se vrátili na naše správné místo v přirozeném pořádku, a připomněli si, že jsme nikoli pány, ale součástí velkého celku života. 

     

    (2. 9.)

    Jako lidská rodina máme všichni společný původ v Bohu. Bydlíme ve společném domě, na „zahradní planetě“, kam nás Bůh zasadil. Pokud na to budeme zapomínat, bude naše sociální síť oslabena a životní prostředí zkažené.

     

    (2. 9.)

    Aktuální pandemie ukazuje naši vzájemnou závislost: všichni jsme spojeni, jedni s druhými, ve zlém i v dobrém. Abychom z této krize lépe vyšli, musíme pracovat společně, všichni, v solidaritě.

     

    (30. 8.)

    Pro Petra a ostatní apoštoly – ale také pro nás! – je kříž „skandál“, zatímco pro Ježíše je „skandálem“ útěk od kříže, totiž opuštění Otcovy vůle a poslání, které mu dal pro naši spásu.

     

    (29. 8.)

    Dát velikonoční tajemství do středu svého života znamená mít soucit s ranami ukřižovaného Krista, které se projevují u mnoha nevinných obětí válek, násilí, útoků na život, ekologických katastrof a chudoby.

    Papež František 22. - 28. 8. 2020

    (28. 8.)

    Důvěřujte v Pána a snažte se přijímat jeho plány, i když jsou někdy jiné, než byste očekávali.

     

    (27. 8.)

    Při hledání skutečného dobra, kterým je Bůh, musíme mít v srdcích vždy „svatý neklid“. Pomáhejme druhým k tomu, aby pociťovali žízeň po Bohu. On je tím, kdo přináší našim srdcím pokoj a štěstí.  

     

    (26. 8.)

    Když se staráme o to, co nám Stvořitel dává, když spojíme, co máme, tak aby nikomu nic nechybělo, potom můžeme probudit skutečnou naději na to, abychom budovali zdravější a spravedlivější svět.

     

    (25. 8.)

    Kořen všech hříchů spočívá v tom, vidět sebe jako spravedlivého. Ti, kteří se považují za spravedlivé, nechávají venku Boha, jediného spravedlivého.

     

    (24. 8.)

    Modlit se znamená nechat Boha pohlédnout do našeho nitra, bez předstírání, bez výmluv, bez sebeospravedlňování. Neboť od ďábla přichází zatemňování a lež, od Boha světlo a pravda.

     

    (23. 8.)

    V dnešním evangeliu slyšíme Ježíšovu otázku, která je adresována každému z nás: „Za koho mne pokládáte?“ Jde o to, dát odpověď, která není teorií, ale je vírou. To znamená, že zahrnuje život, neboť víra je život.

     

    (22. 8.)

    Bůh tě nemiluje proto, že se chováš dobře. Miluje tě jen tak. Jeho láska je bezpodmínečná, nezávisí na tobě.

     

    (22. 8.)

    Bůh nepotřebuje být nikým bráněn a nechce, aby jeho jméno bylo zneužíváno k terorizování lidí. Prosím všechny, aby přestali užívat náboženství jako nástroje k podněcování nenávisti, násilí, extremismu a slepého fanatismu.

    Papež František 15. - 21. 8. 2020

    (21. 8.)

    Při všech věcech, které pomíjí, nám chce Pán připomenout, co vždy zůstává: láska, neboť „Bůh je láska“.

     

    (20. 8.)

    Kéž nás Duch svatý nechává neustále růst v poznávání Boha, abychom mohli nést do světa jeho pravdu a lásku.

     

    (19. 8.)

    Potřebujeme dvojí odpověď na pandemii. Musíme najít lék na malý virus, který dostal celý svět na kolena, a musíme také léčit velký virus, totiž sociální nespravedlnost.

     

    (18. 8.)

    Bohatství může vést k tomu, že postavíme zdi. Ježíš vyzval mladíka, se kterým se setkal, aby proměnil majetek a bohatství ve vztahy, neboť lidé má větší cenu než věci, a jsou důležitější, než majetek a bohatství.

     

    (17. 8.)

    Život nepřináší pouze plody, které obsahují velké bohatství, ale třeba i budování nových přátelství, a skrze ně oživování různých „bohatství“, také díky různým darům, které od Boha dostáváme.

     

    (16. 8.)

    Když stojíme před Bohem v naší chudobě, s bytím, poznamenaným slzami a námahou, avšak s pevnou důvěrou, jako kananejská žena (Mt 15, 21-28), nebude Pán moci jinak, než s otcovským pohledem a srdcem naši prosbu vyslyšet.

     

    (15. 8.)

    S Bohem není nic ztraceno! V Marii je dosaženo cíle a my máme základ pro naši cestu před očima: Ne světské věci, které pominou, ale náš domov v nebi, náš věčný domov.

    Papež František 8. - 14. 8. 2020

    (14. 8.)

    Naděje potřebuje trpělivost – trpělivost, která ví, že my sejeme, ale že Bůh je tím, kdo dává růst.

     

    (13. 8.)

    Bůh očekává, že se budeme modlit také za ty, kteří nesmýšlejí stejně jako my, kteří nám zavírají dveře před nosem, kterým je těžké odpustit. Pouze modlitba uvolňuje okovy, pouze modlitba připravuje cestu k jednotě.

     

    (12. 8.)

    Covid-19 není jediná nemoc, proti které musíme bojovat. Pandemie vynáší na světlo ještě další – totiž sociální – nemoci, a sice zkreslený pohled na člověka, jehož důstojnost a sociální stránka je ignorována.  

     

    (11. 8.)

    Bůh si nás nevybírá kvůli našim „schopnostem“, ale proto, že jsme malí a malými se cítíme.

     

    (10. 8.)

    Od narození neseme v sobě zárodek neklidu; je to neklid z nemožnosti dosáhnout naplnění. Naše srdce žízní – také nevědomě – po setkání s Bohem, a hledá ho, často na špatných místech. Když se náš neklid setká s Ježíšem, začíná život milosti.

     

    (9. 8.)

    Víra znamená uprostřed bouře směřovat srdcem k Bohu, k jeho lásce, k jeho otcovské něze. To chtěl Ježíš Petrovi a učedníkům sdělit, a to dnes učí také nás. (Mt 14, 22-33)

     

    (8. 8.)

    My všichni potřebujeme otce, který nás oslovuje. Modlit se k Bohu a volat ho není žádná iluze. Iluzorní by bylo si myslet, že by se člověk mohl obejít bez modlitby. Modlitba je duší naděje.

    Papež František 1. - 7. 8. 2020

    (7. 8.)

    Tvář těch, kteří se modlí, odráží světlo, které se může stát osvěcujícím nebeským světlem i v těch nejtemnějších dnech.

     

    (6. 8.)

    Směřujme vždy svůj pohled na zářící Boží tvář, kterou můžeme vidět u Ježíše, proměněného na hoře Tábor. Ježíš je světlo, které osvěcuje náš každodenní život.

     

    (4. 8.)

    Milí bratři v kněžské službě, prosme Pána, ať jsme muži, kteří svědčí svým životem o soucitu a milosrdenství, které nám Ježíš dává.

     

    (3. 8.)

    Pohleďme na „svaté od vedle“, kteří se v jednoduchosti dokázali dobře a odvážně postavit zlu, snažili se milovat nepřátele a modlit se za ně.

     

    (2. 8.)

    Jak je důležité vnímat a přijímat Boží odpuštění. Může působit ráj v nás i kolem nás.

     

    (2. 8.)

    Znamením rozmnožení chlebů chce Ježíš své přátele tehdy i dnes přivést k Boží logice, k logice, že máme pečovat jeden o druhého.