Ve farní kronice, dle výpisu Šumvaldského rodáka učitele Františka Krestýna zapsal farář J. Grmela: Kým jmenovitě kostel a fara zřízeny byly, zda Břetislavem Achilem neb Vratislavem II. anebo některým ze současných údělných knížat moravských určiti nelze.Pevné a mohutné základy presbytáře a lodě kostela však dosvědčují, že budovatel jejich nákladů a práce se nelekal.
Kostel sv. Mikuláši zasvěcený a od nepamětných dob konsekrovaný pochází nepochybně z XII. století a byl původně v románském slohu stavěn. Kolem roku 1241 byla tato původní stavba Tatary rozbořena, nebo valně porouchána, takže poté bylo na starých románských základech vystaveno dosud zachovalé kněžiště či presbyterium v přechodném slohu gotickém.
Ve 14. století přistavěna na jižní straně kaple s oltářem všech sv. apoštolů. Měla krásně zdobený portál (vchod), který při přestavbě lodi vzal za své. Koncern 15. století přistavěna k presbytáři sakristie. Dvéře do ní opatřeny krásným kamenným obdveřím. Ze sakristie vedly točité kamenné schody na oratorium (pro zpěváky). V té době byl kostel v této podobě: gotický presbytář s 3 gotickými okny, gotická kaple k jihu, sakristie k severu, románská loď s románským portálem (obdveřím) bez věže. Kostel přetrval bouře husitské a dočkal se smutných dob války třicetileté, v níž byl vyloupen, zpustošen a osiřen. Byl administrován z blízké Hradečné. Bylť farář AI. Zisk při vpádu švédů faru opustil, jakož i osadníci se rozutekli. Po odchodu Švédů byl zpustlý kostel za faráře Ign. Petrasche jen nuzně opraven. Tehdy nakrátko byla připojena naší farnosti farnost Německé Libiny. Ještě r. 1669 za jeho nástupce Ferd. Pelikána rodáka Uničovského, ležely 4 boční - oltáře v sutinách. Faru a kostel spravoval 53 let. Chloubou jeho byla obrovská věž, na níž se prý i jeho portrét nalézal a kterou 4 léta stavěl a před svou smrtí r. 1696 dokončil. Do roku 1692 měl kostel pouze dřevěnou zvonici a malou vížku nástřešní.
Majetkem fary byl též mlýn s dvěma koly (na dnešním Čísle 153 - Františka Lachnita). Farář Pelikán do farské kroniky zajímavě zapsal jal byl mlýn rozbitý, do základů zničený a mlynář donucen odejít.
Farář Freissler (1721 - 1756) rodilý němec usiloval zavést v kostele zcela německé bohoslužby, čemuž však farníci se opřeli, jak si v kronice ztěžuje. Po faráři Pelikánovi však zanechal nejvíce písemných zpráv o obci, kostele, faře a škole. Česká jména znetvořil, neb české řeči mocen nebyl. Z jednoho jeho zápisu: Protože starší farníci šumvaldští za nynějších dob většinou byli jazyka moravského, konána jsou kázání střídavě, jednou jazykem moravským, podruhé německým. Ačkoliv mnohým duším bylo by bývalo užitečnější častěji německé kázání slyšeti, kdyžtě sotva jedna třetina duší lépe moravsky než německy umí (přičemž Němci z Břevence, Mor. Libiny, Hor. Sukolomi, Nemrlova a Měrotínku) nemohl jsem toto posavade dosíci pro moravskou
tvrdošíjnost, stavějící se příliš na odpor. Moravská kázání byla všeobecně více navštěvována, možná také proto, že tehdejší zámecký hejtman byl Čech.
Farář Freissler popisuje obnovu kostela v letech 1728 - 29 takto: Zdi byly nové nahozeny, kůr, strop, lavice vše nově zhotoveno a vymalováno takto: v presbyteriu vymalováni fresce 4 andělé kořící se Nejsvětějšímu. V lodi kostela sv. Mikuláš, žehnající ve své slávě farnosti šumvaldské a modlící se Otče náš a růženec. Kol jeho hlavy zázraky, které učinil. V Horním kůru sv. Mikuláš katechizující mládež.
V dolním kůru při vchodu do kostela sv. Mikuláš modlící se za časného jitra u dveří chrámových, ještě uzamčených. V předu na kůru andílci hrající na všeliké hudební nástroje. V gotické kapli vymalovány na stropě zázraky sv. Antonína Paduánského. Proti křtitelnici ve dvou polích moravští apoštolé Cyril a Metoděj, nahoře nejsvětější Trojice ozařující křtitelnici. V sakristtii vymalováno fresco "Umývání nohou apoštolům". Hlavní a veliký oltář zasvěcený sv. Mikuláši ozdoben jest hojně zlatými ozdobami a velikou sochou sv. Mikuláše. (Oltář tento pocházel z doby po válce třicetileté). Věkem a trojím vloupáním byl tak poškozen, že r. 1859 pořízen kooperátorem J. Bernardem nový oltář.
Oltářní obraz sv. Mikuláše (dnes na boční zdi) byl zhotoven ne¬známým malířem ve Vídni za 200 zl. a darovala jej kněžna Františka z Lichtenšteina. Dle tradice a sdělení P. Adolfa Honiga, generála duchovní slulby ve výslužbě za Šumvaldu č. 33 podle portrétu arcibiskupa Fürstenberka. 10. 8. 1861 uhodil blesk do kostela, proběhl celým kostelem, též napříč obrazem nezpůsobiv ohně. Obraz t. č. nesl stopu sežehnutí. Socha sv. Mikuláše ze starého oltáře nacházela se ještě za 1. republiky v kapličce bežítělové před usedlostí č. 72.
Nová velice pěkná kazatelna byla vzácná práce z r. 1730. Představovala Proměnění Páně na hoře Tábor. Vysoko nad ní až u stropu nalézala se figura obklopená oblaky a hlavami andělů, představujících Boha Otce a holubici jakožto odznak Ducha svátého. Níže, již na oblouku kazatelny, který představoval palouk posetý nejpodivnějšímí květinami stála jako nahoře postava Krista proměněného ve své slávě. Vedle této postava byly poněkud ležmo sochy proroků Mojžíše a Eliáše a ještě níže řezbářskou prací vykroužené arabesky. Tento klobouk nesli dva andělé z vnitřní strany kazatelny. Na vykrouženém trupu kazatelny umístěny byly postavy apoštola Petra, Jakuba a Jana. Celá stavba byla velkolepá a poskytovala znamenitý pohled.
Farář Freissler opatřil vlastním nákladem velký kříž (dnes na hlavním oltáři) a tělem Kristovým v nadživotní velikosti, vzácné to dílo řezbářské. Jsou dosud různé pověsti o jeho zhotovení.
Za faráře Ant. Pechu (1776-1809) provedena důkladná oprava, či dle faráře J. Grmely poprava kostela, kterou tento ke své škodě pozbyl starobylého rázu. Gotická okna při opravě objevena a románská v lodi byla vytrhána a na nynější rozšířena. Starý těsný kůr stržen a nahrazen novým, kostel hyzdícím. Oratorium nad sakristií sneseno. I gotický portál kaple byl odstraněn. Nebylo tehdy dnešního státního dozoru.
V letech 1805-6 hřbitov nestačil, neboť zemřelo na choleru zavlečenou ze zámku V Dl. Loučce, proměněného ve vojenskou nemocnici 547 osob, a sice v Šumvaldě 254, v Břevenci 47, v H. Sukolomi 26 a v Dolní Libině 20, které pochovány za hřbitovní zdí na Tvrzesku. V r. 1812 pojato pohřebiště do hřbitova.
Velkolepá kazatelna z r. 1728 časem zvetšela a bylo nebezpečno na ni vystoupiti. Roku 1863 za faráře F. Wařeky snesena a nahrazena
novou bez jakéhokoliv vkusu. Starší si ji dobře ještě pamatují.
Kolem roku 1908 byla vyměněna za dnešní, darovanou šumvaldským rodákem generálem duchovní služby P. Adolfem Honigem z čís. 83.
Vzácné sošky a řezby ze staré kazatelny z r. 1728 dobrotou faráře Wařeky darovány kostelu v Supíkovicích ve Slezsku, kdež na kazatelnu přidělány a budily obdiv znalců. V Šumvaldě se zachoval toliko zbytek, a sice bok čili předprseň schodiště v sakristii. JSOU to tři polovypouklé obrazy. Dnes jsou řezby nevhodným nátěrem znehodnoceny.
Řádná oprava kostela vně i zvenčí, stavba zídky kolem hřbitova, částečná úprava hřbitova provedena ve třicátých letech P. Bohumilem Stromerem. V r. 1936 vysvěcen rovněž nový zvon.
Vnitřní úpravu kostela, nový oltář, přemístění vzácného obrazu sv. Mikuláše a velkého kříže provedl P. Josef Knapp v letech padesátých.
