Aktuality z farnosti
V neděli 5. června 2016 jsem spolu s Vámi v Dlouhé Loučce poděkoval Pánu Bohu za 10 let kněžství. Zároveň jsem poděkoval za 6 krásných roků v našich třech farnostech, které mi byly otcem arcibiskupem Mons. Janem Graubnerem svěřeny.
Když mi při mém nástupu předávál při nedělní mši svaté květiny pan Jaroslav Skopalík, poblahopřál mi sklesle: "Tak to s námi, důstojný pane, vydržte." Farníci byli spíše rezignovaní a scházelo jim zdravé sebevědomí. Ačkoli jejich víra byla čistá jako studánka, pozbyli naděje, že by se hrozivý demografický propad mohl jakkoli zvrátit. Farníci mi připomínali osamělé rytíře na bitevním poli, kteří budou za svou víru bojovat do posledního dechu, ale už nevěří, že by kohokoli dalšího pro Krista získali. Dnes mohu spolu s vámi potvrdit, že se v našich farnostech objevilo mnoho kladných tendencí. Lidé se více zapojují do života farnosti a osvojují si smysl pro společnou službu a odpovědnost.
Pan generální vikář arcidiecéze olomoucké mě v úterý 7. června 2016 požádal, abych převzal dvě nové farnosti na Valašsku, Zubří a Vidči. Protože si svých představených vážím, s přeložením jsem souhlasil. Čeká mě tedy stěhování. Již nyní dokončuji vše, co je třeba uzavřít k řádnému předání Dlouhé Loučky, Šumvaldu a Paseky.
Musím vám ale zvěstovat také jednu zprávu radostnou: Naše farnosti dostanou nového duchovního správce. Jmenuje se P. Vladislav Sovadina (49 let), na kněze byl vysvěcen před třemi lety a v současnosti působí jako kaplan v Hranicích. Moji milí, nedojde tedy k tomu, že by naše farnosti byly zrušeny, čehož jsem se vždy obával; nedojde ani k tomu, že by byly obhospodařovány z jiných vzdálenějších míst.
Rád bych zdůraznil, že jsem o přeložení osobně nežádal, vždyť Dlouhou Loučku, Šumvald a Paseku jsem si upřímně zamiloval, což mi dochází právě teď, při bolestném, slzavém loučení. Nejdu za lepším bydlem, neutíkám, ale chci z lásky k Církvi, nesmrtelným duším a svým představeným přijmout novou výzvu.
Při poctivém zkoumání své kněžské služby v našich končinách se osměluji říci, že v červenci 2016 odevzdám svému nástupci naše farnosti o něco lepší, než jsem je roku 2010 převzal. Odcházím ve chvíli, kdy se zdárně rozběhla řada dobrých iniciativ, a tím velmi usnadním otci Vladislavovi hladké vplutí do místních poměrů.
Posím vás, milí farníci, abyste přijali nového duchovního správce s toutéž láskou, jakou jste chovali vůči mě. Už teď se za něj, prosím, modlete.
I když se stanu farářem v jiné vsi, srdcem se od nikoho z vás neoddělím a bude mi vždy neskonalým potěšením vrátit se mezi vás. Ani vy na mě nezapomeňte a zastavte se na mém novém působišti v Beskydech.
Ať nás všechny Pán i nadále laskavě vede cestou do Božího království.
otec Pavel
Franz Kotschy se narodil 16. února 1936 v Dolní Dlouhé Loučce. Jeho rodiče Alois a Anna byli rolníci. Od roku 1942 navštěvoval místní lidovou školu. V říjnu 1946 byla jeho rodina vysídlena do Západního Německa. Utečenecký transport zamířil do Miltenbergu. Na tomto místě dokončuje Franz základní vzdělání. V září 1949 přichází do Freystadtu, do přípravného semináře františkánů a po roce studia se stěhuje do Bamberku, ke známému františkánskému kostelu sv. Jakuba, tam zdolá roku 1958 i maturitní zkoušku.7. září 1958 je v Dietfurtu přijat jako novic do bavorské františkánské provincie a obdrží jméno Gero. O rok později studuje filozofii a teologii na řádové vysoké škole u Svaté Anny v Mnichově. Provinciál Tharsicius přijal 9. září u Svatého Jakuba v Bamberku jeho slavnou profesi. Světicí biskup Johannes Neuhäusler jej vysvětil 29. července 1963 u Svatého Gabriela v Mnichově na jáhna a 9. srpna 1964 na kněze. 16. srpna 1964 celebroval primiční mši svatou v Miltenbergu. Po pastorační službě u Svaté Anny vypomáhá v kláštěře Altstadt in Hammelburg. Odtud přechází do Ingolstadtu, kde slouží jako kazatel a zpovědník. Od září 1967 do srpna 1971 působí jako kaplan v Klosterfeldu a vede zdejší členy třetího řádu sv. Františka. Následně se stává duchovním správcem poutního místa v Dettelbachu a učitelem náboženství.
Již v jednom z předchozích článků jsme letmo připomněli osobnost P. Aleše Cihláře, který se léčil v 50. létech v paseckém sanatoriu a zanechal zde kus poctivé pastorační práce.Moje rodná sestra Jitka Slačálková se této postavě neznámého hrdiny věnuje ve své seminární práci, kterou mi dovolila laskavě zveřejnit i na našem webu.
otec Pavel
ÚVOD
„Svatost netkví v mimořádných věcech, ale ve věcech obyčejných konaných neobyčejně.“ Papež Benedikt XV.
Ráda bych Vás seznámila se životem P. Aleše Josefa Cihláře, neznámého to hrdiny. U něj nešlo o hrdinství ve smyslu antickém, ale šlo o obyčejný, nenápadný, zásadový život. To je to vzácné co chci zde předat pozornému čtenáři. Papež Pavel VI. řekl při blahořečení jistého Leonarda Murialda 3. listopadu 1963: „Fu oumo straordinario nell´ordinario. – Byl to muž mimořádný v tom, co je řádné.“ I toto motto by se také k tomuto pro mnohé neznámému hrdinovi hodilo.
P. JOSEF MIKEL se narodil 16. května 1917 v Kelníkách, farnost Velký Ořechov. Po studiích na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži vystudoval teologickou fakultu v Olomouci a na kněze byl vysvěcen 5. července 1942 v Olomouci.Jako kaplan působil od r. 1942 v Křelově u Olomouce. Pro nemoc odešel do sanatoria v Pasekách, kde působil 5 let. Od roku 1949 působil jako kaplan ve Zdounkách a v r. 1951 nastoupil jako farář do Zborovic. Zde působil požehnaně více jak 43 let v obětavé kněžské službě.
V r. 1994 se rozhodl vrátit do Kroměříže, kde působil při kostele sv. Mořice a dojížděl do okolních farností. V r. 1997 byl jmenován kanovníkem Kolegiátní kapituly u sv. Mořice v Kroměříži.
Zemřel zaopatřen svátostí nemocných v neděli - den Páně - 18. října 1998 ve věku 81 let.
S duchovním Otcem se rozloučili famíci z Kroměříže a okolních farností mši svatou v kostele sv. Mořice v Kroměříži v sobotu dne 24. října 1998 ve 13 hodin.
Dle poslední vůle byly jeho tělesné pozůstatky převezeny do rodné farnosti na Velký Ořechov, kde byla slavena i mše svatá v kostele sv. Václava v 15.30 hod. Pak byly uloženy na místním hřbitově, kde budou očekávat slávu vzkříšení.
Některé momenty ze života P. Josefa Mikla podle sdělení jeho synovce z Bojkovic, pana Jindřicha Mikela:
První vzpomínku na strýčka mám tu, že když se učil na zkoušky nebo byl na prázdninách, tak nás jako děti hlídal, samozřejmě jsme byli neposlušní, tak nás uvazoval za trest ke stolu za nohu, byl to od něho určitý druh zábavy s námi, my jsme to nikdy nebrali tragicky.
Milí šumvaldší farníci!Dovolte mi poodhalit další zajímavost z dějin naší farnosti. Při pohledu na první přiložený snímek okamžitě rozeznáme oblíbeného rodáka P. Antonína Kryla. (Byl pořízen roku 1942 v den primice.) Kdo je ale onen druhý, uměřený a rozvážný panáček? Je to P. Antonín Rozsypal, někdejší kaplan v Šumvaldě.
Narodil se 1. ledna 1887 v Majetíně v domě číslo 40. Roku 1907 musí opustit svá bohoslovecká studia v Olomouci kvůli nemoci. Vrací se do Majetína a vypomáhá jako rekonvalescent na statku svého bratra. Současně kostelničí v majetínském farním kostele.
Roku 1934 jej přemluví bývalý spolužák z teologie Mons. Hradil, aby navázal na svou přípravu ke kněžství. Po čtyřech letech je 5. července 1938 vysvěcen, ve věku 51 let (!) na kněze.
Jeho první kaplanské působiště bylo právě u nás, poté v Pusté Polomi a Jedlí. V Hoštejně působil jako administrátor od 21. prosince 1945. Zde se stal 1. února i farářem. Instaloval ho do úřadu děkan ze Zvole P. František Kolaja.
O svátku Všech svatých roku 1956 je raněn u oltáře mrtvicí. V dalších měsících podstupuje náročné léčebné procedury.
14. března 1957 si jej bratr Jan převeze do rodného Majetína. O 8 dní později tiše umírá ve věku 70 let. Jako kněz působil 18 let.
Pohřben byl 25. března 1957 na majetínském hřbitově prelátem Josefem Glogarem, kapitulním vikářem.
Zanedlouho si tedy připomeneme 57 . výročí.
Ať odpočívá v pokoji!
Milí čtenáři našich článků. Nabízím Vám zajímavý výňatek z jednoho historického pramene, který líčí interiér farního kostela sv. Bartoloměje v Dolní Dlouhé Loučce (Bohu žel bez obrázků) ještě před novogotickou úpravou, k níž došlo po rok 1831.
otec Pavel
Kostel, stojící mimo centrum obce, je zasvěcen sv. Bartolomějovi. Je široký 7 sáhů a dlouhý 15 sáhů a jen presbyterium je zaklenuto. Má tři oltáře: sv. Bartoloměje, který je největší a má obraz z roku 1696, jehož autorem je jistý Olomoučan, nad tím jeden menší Zvěstování Panny Marie a nad tabernáklem je pozlacená dřevěná socha Panny Marie. Další oltář je zasvěcen Panně Marii Pomocné a třetí sv. Anně a Jáchymovi (oba po stranách a jsou opatřeny obrazy).
Čtvrtá kaple, nedávno přistavěná, je zasvěcena sv. Trojici, ale původně byla nazývána „zádušní“ neboť se zde konaly bohoslužby za zemřelé členy různých bratrstev a jsou zde malé přenosné varhany. Tato kaple byla z darů mecenášů v nedávné době nově opravena. Spolu s kazatelnou, chórem je zde také jedno oratorium a na věži pokryté šifrem visí tři zvony: první váží 16 centýřů (pochází z roku 1516 a má viditelný nápis: O rex gloria! Veni cum pace! = Ó přijď králi slávy s pokojem!, později byl přelit) další 13 centýřový (1554 přelit) a 1 centýřový.
(1 centýř = 61,68 kg ). V sanktusníkové věžičce je ještě jeden maličký zvonek.
Strana 1 z 2
Finanční podpora
"Šumvald - kostel sv. Mikuláše - oprava nátěru fasád" je realizováno za finanční podpory Olomouckého kraje, obce Šumvald a Ministerstva kultury.
