(5. 6.)
Ježíšovo srdce je tak velké, že nás všechny může obejmout revoluční něhou.
(5. 6.)
Všechno je spolu spojeno: opravdová starost o náš vlastní život a náš vztah k přírodě není oddělena od bratrství, spravedlnosti a věrnosti vůči druhým.
(4. 6.)
Mnoho lidí trpí velkými těžkostmi, které musí snášet. Můžeme jim pomáhat, když je budeme svým soucitem na jejich cestě doprovázet. Soucitem, který mění život člověka, přibližuje ho k Ježíšovu srdci, které nás všechny může přijímat s revoluční něhou. Modleme se, aby lidé, kteří trpí, mohli najít cestu života a aby se nechali dotknout Ježíšovým srdcem.
(3. 6.)
Učme se od Abraháma modlit se z víry: naslouchat, jít kupředu. S Bohem mluvit a zápasit, ale vždy být připraveni přijmout Boží slovo, a proměnit je v čin.
(3. 6.)
Nemůžeme tolerovat žádný druh rasismu nebo vyloučení, nebo před ním zavírat oči. Navíc musíme rozpoznat, že násilí je destruktivní a sebepoškozující. S násilím není možné nic vyhrát, ale mnoho prohrát. Modleme se za smíření a mír.
(2. 6.)
Velmi potřebujeme světlo a sílu Ducha svatého! Církev je potřebuje, aby ve svornosti a s odvahou svědčit hlásala evangelium. A celá lidská rodina je potřebuje, aby z této krize vyšla ne rozdělená, ale sjednocená.
(1. 6.)
Církev, která je Matkou, vstupuje na cestu něžnosti a soucitu. Kdo je synem, nebo dcerou církve, je vlídný, srdečný, usměvavý a plný lásky.
(1. 6.)
Duch svatý nám dává jistotu, že nejsme sami, ale že Bůh nás nese. Co přijímáme, musíme dávat dál. Jsme povoláni, abychom šířili útěchu Ducha svatého a Boží blízkost.
(31. 5.)
Jak moc bych si přál, aby křesťané dávali ještě lepší a jednotnější svědectví o milosrdenství. Prosme Ducha svatého o jednotu. Kéž šíříme ducha sourozenectví, a žijeme vzájemně jako bratři a sestry.
(31. 5.)
Misie jsou svobodnou a vědomou odpovědí na volání Boží. Ale toto volání můžeme poznat jen tehdy, když pečujeme o osobní láskyplný vztah k Ježíši, který žije v církvi.
(31. 5.)
Podívejme se na církev, jak následuje Ducha svatého, ne svět. Pro svět patříme doprava nebo doleva; pro Ducha patříme Otci a Ježíši. Svět vidí konzervativní a progresivní; Duch vidí děti Boží.
(31. 5.)
Přijď Duchu svatý, ty, který jsi harmonií, učiň nás stavbou jednoty; ty, který se vždy dáváš, dej nám odvahu vyjít ze sebe, mít se navzájem rádi a vzájemně si pomáhat, abychom byli jednou rodinou. Amen.
(31. 5.)
Duch svatý, paměť Boží, v nás oživuje vzpomínku na přijaté dary. Osvobozuje nás z ochromení egoismem a zapaluje v nás touhu sloužit a konat dobro.
(31. 5.)
Z velkých zkoušek – jako také z této pandemie – můžou lidé vyjít silnější nebo slabší. Proto se dnes otevřeme Duchu svatému, aby proměnil naše srdce, a pomohl nám, abychom z této pandemie vyšli silnější.
(30. 5.)
Je nutné, aby nám Duch svatý dal nové oči, otevřel mysl a srdce, abychom k současným a budoucím výzvám přistupovali tak, jak jsme se to nyní naučili, abychom byli jednou lidskou rodinou. Nikdo se nezachrání sám. Nikdo.