Aktuality

Společné ohlášky:

Přeji všem požehnané Vánoce!

Pořad vánočních bohoslužeb najdete na nástěnce, oproti původnímu rozpisu je navíc mše svatá v Dlouhé Loučce 25. 12. 2020 v 8:00.

Dlouhá Loučka:

Srdečně zveme zvláště rodiny s dětmi k vánoční návštěvě Betléma.

Kostel sv. Bartoloměje bude otevřen 24. a 25. 12. 2020 vždy od 14 do 15 hodin.

ladislav-sovadina.estranky.cz

Bohoslužby 20. – 27. prosince 2020

Společné ohlášky:

Mše svaté příští neděli budou opět „rorátní“, děti si můžou vzít lampičky.

Předvánoční zpovídání bude v sobotu 19. 12. 2020:

V Pasece 9:00 – 10:00, v Šumvaldě 10:30 – 11:30,

V Dlouhé Loučce na faře 14:00 – 16:00.

Pořad vánočních bohoslužeb najdete na nástěnce, vzhledem k nejisté situaci se však může ještě měnit.

ladislav-sovadina.estranky.cz

Bohoslužby 13. – 20. prosince 2020

POŘAD VÁNOČNÍCH BOHOSLUŽEB 2020

DLOUHÁ LOUČKA, ŠUMVALD, PASEKA

Společné ohlášky:

Intence na rok 2021 budu zapisovat od příštího týdne po mších svatých v sakristii.

Intence je možné zadat také telefonicky.

Mše svaté příští neděli budou opět „rorátní“, děti si můžou vzít lampičky.

ladislav-sovadina.estranky.cz

Bohoslužby 6. – 13. prosince 2020

(28. 11.)

Nežijeme neúčelně a bez cíle. Jsme očekáváni, jsme vzácní. Bůh pro nás připravil to nejdůstojnější a nejkrásnější místo: ráj.

(27. 11.)

Bůh je trpělivější než my, a kdo bude s vírou a vytrvalostí klepat na dveře svého srdce, nebude zklamán.

(26. 11.)

Bože, Otče všech lidí, stvořil jsi všechny se stejnou důstojností. Vlij nám Ducha bratrství. Povzbuzuj nás, abychom budovali lepší společnost a lidštější svět bez hladu, násilí a válek.

(25. 11.)

Když se modlíme, Bůh otevírá naše oči, obnovuje a transformuje naše srdce, uzdravuje naše rány a dává nám milost, kterou potřebujeme.

(24. 11.)

Pečujme o zranění každého muže, každé ženy, každého dítěte a každého staršího člověka solidárním a pozorným přístupem blízkým milosrdnému Samaritánovi.

(23. 11.)

Nejsme zde proto, abychom snili o dovolené nebo o víkendu, ale abychom uskutečnili Boží sny ve světě. Umožnil nám snít, abychom se mohli rozhodnout pro krásu života. Skutky milosrdenství jsou ta nejkrásnější díla.

(22. 11.)

Milí mladí přátelé, nevzdávejme se svých velkých snů. Pán nechce, abychom si zužovali obzor, nechce, abychom parkovali na okraji života, ale abychom se šťastně a směle snažili dosáhnout vysokých cílů.

(22. 11.)

Dříve než nám dá Ježíš svou lásku na kříži, zanechá nám svou poslední vůli: vykonáme pro něj to dobré, co vykonáme pro každého z nejmenších bratrů – ať už hladového, žíznivého, cizího, potřebného, nemocného či uvězněného (srov. Mt 25, 37-40).

(21. 11.)

Milí mladí přátelé, důsledky našich činů a rozhodnutí se vás přímo dotýkají. Neměli byste být vynecháni, pokud jde o utváření současnosti a budoucnosti. Buď jste toho účastni, nebo dějiny projdou kolem vás.

Společné ohlášky:

Prvopáteční adorace a příležitost ke svátosti smíření bude vždy v 15:30, ve středu v Šumvaldě, ve čtvrtek v Dlouhé Loučce a v pátek v Pasece.

Mše svaté další neděle budou „rorátní“, děti si můžou vzít lampičky.

Mikuláš, s ohledem na současnou situaci, k nám letos bohužel nepřijde :(.

Bohoslužby 29. listopadu – 6. prosince 2020

Papež František 21. - 28. 11. 2020

(20. 11.)

Každé dítě již od lůna potřebuje přijetí a ochranu, pomoc a péči.

(18. 11.)

„Maria však všechna tato slova zvažovala a zachovávala ve svém srdci“ (Lk 2, 19). Vše, co se Marii stane, dostane se do jejího srdce, kde všechno do hloubky prožije a nakonec promění v modlitbu.

(17. 11.)

Úsměv, který sdílíme s chudým, je zdrojem lásky a radosti. Podanou ruku lze vždy obohatit úsměvem těch, kteří nezdůrazňují svou přítomnost a poskytnutou pomoc, ale jsou jednoduše šťastní, že žijí jako Kristovi učedníci.

(16. 11.)

Jakýkoli druh fundamentalistické nesnášenlivosti poškozuje vztahy mezi osobami, skupinami a národy. Chceme inspirovat a vést k úctě a lásce, která respektuje všechny rozdíly a podporuje lidskou důstojnost.

(15. 11.)

Podejte pomocnou ruku těm, kteří to potřebují, místo toho, abyste tvrdili, co vám chybí: tímto způsobem rozmnožíte hřivny, které jste dostali.

(14. 11.)

Boží požehnání sestupuje na nás a modlitba dosahuje užitku, pokud je doprovázena službou chudým.

Společné ohlášky:

Podle vládních nařízení je již možné sloužit za jistých omezení mše svaté. V našich farnostech tedy budu sloužit mše svaté od středy 25. 11. 2020.

V neděli 29. 11. 2020 začíná advent, je možné přinést adventní věnce k požehnání.

Pokud máte nějaké nejasnosti či dotazy, neváhejte mě kontaktovat na tel. 723 362 563.

Bohoslužby 22. – 29. listopadu 2020

Texty na Slavnost Ježíše Krista Krále

Bratři a sestry, 

Pavel píše Korinťanům, Ježíš mluví ke svým učedníkům. Oba odpovídají na to, jak to bude s Ježíšovým příchodem na konci věků. Možná si dovedeme představit, jak byli Ježíšovi i Pavlovi učedníci netrpěliví, jak chtěli do detailů vědět, jak to s druhým Ježíšovým příchodem bude. Nevíme, jak apoštolové a Korinťané reagovali, ale myslím, že kdyby se spokojili s pouhým popisem, asi by minuli podstatu Pavlova i Ježíšova poselství.

Nejdříve k Pavlovu listu Korinťanům. Pavel svůj popis končí slovy: „aby byl Bůh všechno ve všem“. Myslím, že po tomto poselství ztrácí Pavlův předchozí popis význam. Nakonec bude Bůh všechno ve všem. Dokonce ani nemusíme mluvit v budoucím čase. Ježíš přichází do našich životů už teď, on je stále přítomen ve svém stvoření. Samozřejmě, stvoření není Bohem, to by byla hereze zvaná „panteismus“. Bůh je ve stvořených věcech, dává jim život. To je snad to, co chtěl Pavel Korinťanům sdělit.

V evangeliu Ježíš popisuje poslední soud. Také zde bylo jeho poselství pro učedníky překvapivé. Vyzdviženi nejsou ti, kteří precizně dodržovali paragrafy Zákona. Vyzdviženi jsou ti, kteří ochotně pomohli těm, kteří pomoc potřebovali.

Je to tedy pomoc druhým, neboli skutky milosrdenství, které by měl věřící člověk konat. A možná by nás mohlo napadnout, jak to bude u posledního soudu s těmi, kteří v Boha nevěří. S těmi, kdo sice Boha nehledají, ale kteří se poctivě snaží žít podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Nepřísluší nám to hodnotit, ale zřejmě je Bůh při svém milosrdenství neodmítne. Takový člověk, ať už je věřící anebo, mohli bychom říci „svým způsobem věřící“, nebo také „anonymní křesťan“ totiž většinou nevidí jen sebe, ale dívá se na lidi, kteří jsou kolem něho. Vidí jejich radosti i bolesti, a říká si: „Co můžu pro ně udělat, jak jim můžu být nápomocný?“

A tak prosme Pána o to, abychom dokázali v jeho světle, v pravém světle, vidět jednak sebe samé, ale také lidi kolem sebe. Abychom dokázali konat tak, jak jsme to slyšeli v dnešním evangeliu. Jeden, možná méně známý světec jménem Tomáš Morus se modlil takto:„Pane Bože, dej mi poznat, co mohu změnit, a dej mi sílu to změnit. Dej mi poznat, co změnit nemohu, a dej mi sílu to přijmout. A prosím tě, dej mi milost, abych dobře poznal a rozlišil to první od toho druhého.“

otec Ladislav

Papež František 14. - 20. 11. 2020

(13. 11.)

Podání ruky umožňuje těm, kteří to dělají, zjistit, že jsme schopni dosáhnout věcí, které dávají životu smysl.

(12. 11.)

Velkorysost podporovaná v chudých, utěšující postižené, zmírňující utrpení, obnovuje důstojnost těch, kteří o ni byli připraveni. Je to podmínka pro plný lidský život.

(11. 11.)

Kdo se modlí, není nikdy sám. Ježíš nás totiž bere do svých modliteb, abychom se mohli modlit v něm a skrze něho. A toto je dílo Ducha svatého. Evangelium nás zve, abychom prosili Otce v Ježíšově jménu.

(11. 11.)

Dnes slavíme památku sv. Martina, biskupa z Tour, který vynikal evangelní láskou k chudým a k lidem na okraji společnosti. Jeho příklad nás učí, abychom byli stále odvážnější ve víře a stále štědřejší v lásce k bližním.

(10. 11.)

Společnost je obohacena o dialog mezi vědou a vírou, který otevírá nové horizonty myšlení. Vědecký pokrok by měl ve světle víry respektovat ústřední postavení člověka.

(9. 11.)

Dnes, v den svátku posvěcení Lateránské baziliky, mysleme na to, že Pán chce přebývat v srdci každého z nás. I když se od něho vzdálíme, stačí Pánu tři dny, aby v nás znovu postavil svůj chrám (srov. Jan 2, 19).

(8. 11.)

Víra, „která působí skrze lásku“ (Gal 5, 6), je tou jasnou lampou, se kterou můžeme vyjít z noci smrti a dosáhnout velkého svátku života.

(7. 11.)

Všichni můžeme dávat, aniž bychom na oplátku něco očekávali, můžeme konat dobro, aniž bychom to samé požadovali od osoby, které pomáháme. To je přesně to, co řekl Ježíš svým učedníkům: „Zdarma jste dostali, zdarma byste měli dávat.“ (Mt 10, 8).

Texty na 33. neděli v mezidobí

Bratři a sestry, 

V dnešním evangeliu se mluví o hřivnách. Z textu vyplývá, že to byla nějaká věc, která měla velkou cenu. Hřivna byla váhová jednotka, představující asi 36 kg stříbra. Takže měla i docela velkou hodnotu materiální. Slovo hřivna je přeložené z řečtiny, ze slova talanton, což připomíná české slovo talent, nadání. Chceme se zamýšlet nad těmi hřivnami neboli talenty. Nad dary, které jsme od Boha dostali. A také si uvědomit vděčnost i zodpovědnost za to, co nám bylo svěřeno.

Těmi pozemskými hřivnami je vlastně všechno, čím člověk na této zemi žije, tedy i život sám. Tento život je u každého člověka jiný. Někdo žije v blahobytu, někdo v chudobě, někdo je obklopen láskou blízkých, někdo je už od dětství opuštěný a nemilovaný, někdo má mnoho nadání, jiný ničím zvlášť nevyniká, někdo je zdravý a jiný se narodil nemocný, někdo žije v míru, jiný se narodil do války a tak bychom mohli pokračovat. Každý z nás je nějaký.

Podobenství o hřivnách nám chce říci, že vůbec nezáleží na tom, kolik a čeho kdo dostal. Všechno se odvíjí od toho, jak se svým životem naložíme. Odpověď pána v evangeliu byla stejná pro toho, který měl 5 hřiven i pro toho, který měl 2. Odlišná odpověď byla pro toho, který svou hřivnu zakopal. A proč ji vlastně zakopal? Bylo to ze strachu. Ten strach výrazně zasahoval do jeho života, úplně ho ochromoval. Bůh nám dal život proto, abychom jej žili, a ne proto, abychom jej zakopali. Bůh chce, abychom mu důvěřovali. Tomu služebníkovi, který hřivnu zakopal, právě tato důvěra chyběla. On nebyl schopen vidět hodnotu daru, který dostal a s nadějí očekávat to, co mu bylo nabízeno.

Strach je přímo v protikladu k důvěře. Někdy si to ani neuvědomujeme, ale strach nás neustále provází. Bojíme se, že přijdeme o majetek, máme strach z nemoci, z neúspěchu, z nepochopení. Ovládá nás spousta strachů a výsledkem toho může být nakonec i strach z Boha. Jenže Bůh je láska, tedy vztah, přátelství, a to všechno je se strachem neslučitelné. Jistě, že v tomto životě budeme vždy pociťovat nějakou nejistotu, zranitelnost nebo určité chvění. Avšak jediné, co nás z tohoto strachu může vyvést, je životní postoj naděje a důvěry v Boha, nasměrování na Něho.

A tak prosme za to, abychom dokázali být Bohu vděčni, za všechny dary, za všechny ty hřivny, které jsme od něho dostali a které stále dostáváme. Prosme za to, ať dokážeme tyto dary správně investovat, ať je dokážeme využít k dobrému.

otec Ladislav

Papež František 7. - 13. 11. 2020