Bratři a sestry,
Chceme se dnes sjednotit v modlitbách a vzpomínkách, chceme děkovat Bohu, každý z nás za určitý úsek života, který jsme mohli zde na zemi s Ondrou prožít. Určitě bude vzpomínat Ondrova rodina, manželka Pavlína, všichni přátelé a známí.
Na úvod aspoň pár životopisných údajů.
Ondřej se narodil 18. července 1974 v Jakubově u Moravských Budějovic Jiřímu a Marii Kolářovým jako nejstarší syn ze čtyř sourozenců.
Vystudoval Střední průmyslovou školu a potom ještě Obchodní akademii v Třebíči.
Téměř dokončil bakalářské studium na Univerzitě Palackého v Olomouci.
Vždy pracoval v IT - v Moravských Budějovicích a potom v Olomouci.
Byl administrátor sítí, vývojář webů, analytik a nakonec i programátor.
Oženil se v říjnu 2007, a přestěhoval se za svojí ženou do Paseky.
Ondra byl letecký modelář, výborný fotograf, talentovaný hudebník s téměř absolutním sluchem, znalec klasické hudby, sečtělý a zároveň manuálně zručný. Tak vzpomíná manželka Pavlína.
Já jsem se seznámil s Ondřejem před čtyřmi lety, když jsem přišel do zdejší farnosti. Ondřej hrál na varhany při mších svatých a zpíval, ať už sám, nebo se sborem, jehož byl nedílnou součástí a také tahounem. Stále se zlepšovali, a na loňské velikonoce, které byly zvláště po hudební stránce skvělé a krásné, nikdy nezapomenu.
Ondra byl také členem farní rady a jsem mu vděčný za to, že mi společně s Břetislavem Bolardem velice pomohli s jedním problémem, se kterým jsem se potýkal. Myslím, že v té době jsme se spřátelili. Strávili jsme společně několikahodinové diskuse o politice, knihách, filmech a spoustě dalších světských i duchovních záležitostí.
Velkým Ondřejovým vzorem byl pater Josef Toufar, známý z tzv. číhošťského zázraku, oběť komunistické diktatury. Josef Toufar byl Ondrovi vzorem nejen závěrem svého života, ale hlavně jeho svědectvím, jako skvělý člověk a skvělý kněz. Ondřej dokonce napsal modlitbu k Josefu Toufarovi, inspirovanou jeho kázáním. Aspoň dva krátké úryvky z Toufarova kázání: „Žijme tak, jako bychom již dnes zemřít měli. Žijme pečlivě jako moudří a vykupujme si časem vezdejším život věčný.“
„Ať se děje co děje, ať přijdou věci dobré nebo zlé – o všem ví Bůh – kéž mu dokážeme říci: Otče, ne má, ale Tvá vůle se staň – jen nám dej sílu a nezapomeň na nás.“
Ondřej se o své nemoci dozvěděl v den výročí číhošťských událostí, vloni před vánoci. Všechny nás to zaskočilo. Okamžitě se však spustila doslova vlna modliteb a sdílení. Ondra nám všem byl vzorem v tom, jak svou nemoc snášel. Jsem mu vděčný také za to, že jsem se díky němu po letošních velikonocích připojil na WhatsApp, a že mi společně s celou „hudební skupinkou“ pomohli překonat koronakrizi, kterou jsem do té doby velice špatně snášel. Uvědomil jsem si, jak je důležité, když můžeme společně sdílet své radosti i bolesti.
I když to v některých momentech vypadalo, že by se Ondra mohl uzdravit, oslabené tělo nakonec nedokázalo nemoci čelit. 4. července jsme se společně se skupinkou vydali na pouť do Číhošti, místa, kde působil Ondrův velký vzor, pater Josef Toufar. Prožili jsme zde mši svatou a krásné odpoledne. Ondrovi však už docházely fyzické síly.
Několik dní na to byl hospitalizován v nemocnici. Stále se s námi snažil komunikovat. V sobotu, kdy měl 46. narozeniny, nám poslal krátký videopozdrav. Sdíleli jsme společně se skupinkou přání i modlitby. V neděli jsem mu poslal žalm 118: „Chvalte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky…“ Ondra odpověděl vztyčeným palcem. Poté už komunikovat nemohl, a v úterý, v přítomnosti manželky Pavlíny, která ho držela za ruku, odešel k Pánu.
Milý Ondro, děkujeme Ti za všechno, co jsme s tebou mohli prožít. A až přijde čas, snad se s Tebou, společně, u Pána setkáme.
