- P. Ladislav Sovadina
Papež František 20. - 26. 6. 2020
(26. 6.)
Jen ten, kdo se dívá srdcem, vidí správně, neboť může vidět to vnitřní. Vidí lidi i přes jejich chyby, bratry a sestry i přes jejich slabosti, vidí naději ve všech těžkostech, vidí Boha ve všem.
(25. 6.)
Tento nový začátek vychází z mnoha svědectví velkorysé a bezpodmínečné lásky. Ukazuje nám, jak moc potřebujeme blízkost, péči, oběť pro druhé a vzájemnost. Jen tak můžeme vyjít z této krize silnější.
(24. 6.)
Modlitba vychází z přesvědčení, že náš život není obyčejný, ale je úžasným tajemstvím. Probouzí v nás poezii, hudbu, vděčnost, chvály, ale také nářky a prosby.
(24. 6.)
Narození Jana Křtitele, jehož rodiče byli již pokročilého věku, ukazuje, že Bůh překračuje naše myšlení a naše omezené lidské schopnosti. Svěřme se Božímu tajemství a važme si pokorně všeho, co pro nás Bůh vykonal.
(23. 6.)
Bůh nás stvořil pro společenství a bratrství. Právě v poslední době je zřejmé, že se mýlíme, když si myslíme, že máme hledět jenom na sebe samé. Dávejme pozor, abychom tomuto omylu nepodléhali.
(22. 6.)
Boží slovo je nám dáno jako slovo života. Proměňuje a obnovuje, neodsuzuje, ale uzdravuje a dává odpuštění. Boží slovo osvětluje naši cestu.
(21. 6.)
V evangeliu této neděle (Mt 10, 26-33) nás Ježíš povzbuzuje, abychom neměli strach, abychom se silou a důvěrou dokázali čelit životním výzvám. Ve všech nebezpečích je náš život pevně v rukou Boha, který nás miluje a chrání.
(20. 6.)
Milí lékaři a pečovatelé, my všichni můžeme vidět, jak mnoho dobrého jste v této obtížné situaci vykonali. I když jste byli vyčerpaní, pokračovali jste v profesionální a nesobecké práci. To dává naději. Patří vám mé uznání a můj upřímný dík.
(20. 6.)
V uprchlících a vyhnancích je Ježíš přítomný. Jsme povoláni, abychom v jejich tvářích poznávali tvář Kristovu, která na nás tázavě pohlíží. A potom se můžeme stát těmi, kteří mu děkují za to, že je milujeme a můžeme jim sloužit.