- P. Ladislav Sovadina
Papež František 16. - 22. 5. 2020
(22. 5.)
Před svým odchodem řekl Ježíš svým blízkým, že jim sešle Ducha svatého, který jim bude oporou. A tak svěřil Ducha svatého také apoštolskému působení církve, a to pro celé dějiny, až do svého návratu.
(21. 5.)
Život je dar, který nám Bůh dává. Je příliš krátký na to, abychom ho prožili ve smutku. Můžeme se radovat z toho, že existujeme, můžeme Boha chválit. Jsme děti Nejvyššího a můžeme jeho rukopis poznávat ve všem, co se děje.
(20. 5.)
Lidská osoba roste, zraje a stává se svatou tou měrou, jakou prožívá vztahy, když vychází ze sebe, a žije ve společenství s Bohem, s jinými a s celým stvořením.
(20. 5.)
Když nám připadá, že hořké životní události v nás dusí schopnost se modlit, potom nám může stačit sledovat hvězdné nebe, východ slunce nebo květinu, které nás můžou znovu probudit k vděčnosti.
(19. 5.)
Kdybychom si byli vědomi, že ve všem, co existuje, je Boží obraz, pociťovali bychom vnitřně přání děkovat Bohu za všechno jeho stvoření a vzájemné společenství.
(19. 5.)
Jsme-li, jako krystal, před Bohem transparentní, září jeho světlo, světlo milosrdenství, v nás, a skrze nás do světa.
(18. 5.)
Všichni můžeme spolupracovat jako Boží nástroje na rozvoji Jeho stvoření. Každý se svou kulturou, svými zkušenostmi, svou iniciativou a svými schopnostmi.
(17. 5.)
Dnes žijeme ve společnosti pod dojmem, že jsme sirotky, protože chybí Otec. Prosme Ducha svatého o milost, abychom Otce znovu objevili. Otce, který dává celému životu smysl, a ze všech lidí tvoří jednu rodinu.
(16. 5.)
Kdo je tím duchem světa, o němž Ježíš mluví (Jan 15, 18-21)? Je to způsob života, kultura lehkovážnosti, která nezná věrnost. Vyprošujme si od Ducha svatého milost rozlišování, co je světské a co je podle evangelia.